pátek 19. června 2009

Jak se běhá ve 33. týdnu? Das Laufen in der 33.-te Woche

Tak původně jsem si už tento 33. týden svého těhotenství říkala, že už mám nárok na nějakou tu lenivost a s běháním skončím. Jenže dneska jsem nad ránem nemohla spát, venku začalo svítit sluníčko, vzduch tak nádherně voněl, takže jsem si ještě před odchodem do práce nazula boty, do uší dala sluchátka a vyrazila do lesa. Kupodivu jsem nebyla sama. Nejen, že v Bělském lese v 5 hodin ráno narazíte na hordy cyklistů, ale sem tam narazíte i na běžce (a taky na srnky, zajíce, veverky a podobnou drobotinu).
Běželo se mi moc dobře. Je fakt, že jsem se skoro vůbec nezadýchala, pořád jsem si hlídala tepovou frekvenci. Nakonec jsem si dala 5-ti kilometrový okruh ve velmi pohodovém tempu. Těch 5 kilometrů jsem totiž běžela přesně 37 minut. I když termín běžela je snad až příliš odvážný – spíše bych měla zvolit termín lehce joggovala. A jak se již stalo tradicí, běh mého Mrňouska totálně ukolébal, takže z toho vyvozuji, že mu nevadil!
Kromě běhání si ještě troufnu na kolo, jsem teď z celé naší rodiny nejpomalejší, pravidelně mě totiž předjíždí moje malá Anetka na dětském kole bez přehazovačky. Začala jsem i navštěvovat rehabilitační cvičení pro těhotné a jednou týdně si jdu zaplavat. Stále tedy nevím, co jsou bolesti v zádech, otékání nohou a jiné těhotenské „libůstky“ (ale při chůzi do schodů už funím, to zase jo). Jen ta moje váha si dělá co chce, hlásí už + 13 kg .
Netroufnu si vůbec odhadnout, jak dlouho mi běhání vydrží, sama jsem překvapená, že to ještě stále jde. Snad je to i zásluhou běžeckých bot. Nechci dělat reklamu, ale v celoodpružených botkách zn. Asics nevím, co jsou bolavá kolena, záda, kyčle. Běhám aktivně cca 3 roky, vystřídala jsem už hodně značek, ale téhle už zůstanu věrná!

Meldung fuer MEPA-Sportsverein:

Urspruenglich habe ich gedacht, dass im 33.-te Woche meiner Schwangerschat habe ich schon das Recht, faul zu sein. Urspruenglich wollte ich mit dem Laufen enden. Aber heute Morgen konnte ich nicht schlafen, die Sonne hat geschienen, der Luft hat geduft, so dass vor der Arbeit habe ich meine Laufschuhe angezogen, MP3 Player mitgenommen und bin im Wald augebrochen. Zum Wunder war ich um 5 Uhr im Wald nicht alleine. Ich habe mehrere Radfahrer getroffen, auch ein paar Laeufer und Rehe, Hasen und Eichhoerchen dazu.
Das Laufen war sehr angenehm, es hat mir sehr gut gelaufen. Ich war fast nicht atemloser, ich habe immer meine Herzfrequenz kontrolliert. Am Ende bin ich 5 Kilometer gelaufen - mit der Zeit 37 Minuten. Und ich denke, dass mein Baby (mein sgnt Passagier) auch sehr zufrieden war, weil er (sie?) der ganze Zeit geschlafen hat.
Ich weiss nicht, wie lange ich noch laufen koennen weerde. Ich selbst bin sehr ueberrascht, dass es noch immer geht. Vielleicht kann ich mich meiner Laufschuhe bedanken, dank der Marke Asics habe ich keine Problemen mit Knie, Ruecken usw. Ich denke, dass ich schon meine Marke gefunden habe :-).

úterý 9. června 2009

Postupimskýpůlmaraton - být přitom a neběžet - Potsdammer Halbmarthon:dabei sein und nicht laufen

Thomas 1285 v cíli smějící se - Thomas 1285 im Ziel
Je odstartováno - Nach dem Startschuss

Neběžím, ale jsem při tom - Ich laufe nicht, aber bin dabei



Taky Frank běžel svůj první půlmaraton - Auch Frank ist seinen ersten Hlabmarathon gelaufen


Tak jsem o víkendu poprvé zažila,jaké to je, být na závodech a přitom neběžet. Byla jsem v Potsdami (Postupimi) podpořit své německé kamarády v jejich prvním půlmaratonu.
1/2maraton v Postupimi je součástí Zámeckého maratonu, letos se běžel již 6.ročník. Trasa závodu byla zvolena tak, aby se běžci cestou měli čím kochat, vedla mimo jiné historickým centrem kolem všech známých pamětihodností města - zámek Babelsberg, Cecilienhof, zámek Sanssouci nebo Nový palác. Půlmaratonci běželi jedne okruh, maratonci dva. Start i cíl byl a areálu stadionu.
Počasí vypadalo všelijak,jenom ne příznivě. Už od soboty lilo jako z konve, naštěstí se v neděli 9:00 umoudřilo a déšť přešel v občasné mrholení, chvílemi nepršelo vůbec a teplota se ustálila někde kolem 15C.
Němci amatérským během žijí. Alespoň podle účasti. Na startu se sešlo kolem 3-tisíc účastníků, doprovázených svými fanoušky, známými a rodinou. V okolí se vyrojili stánky s klobásami, preclíky, pivem a dalšími pochutinami. To hlavně pro ty fanoušky, aby se během čekání na závodníky nenudili a nepadli hlady a žízní.
Přiznám se, že když jsem slyšela startovní výstřel, pěkně mi škublo v nohách a měla jse obrovskou chuť se rozběhnou taky. Ale 21 km jsem už ve 31. těhotýdnu nechtěla riskovat. Pokud byl ovšem pro mě start náročný, tak ještě horší bylo vidět dobíhat závodníky do cíle. Hlavně ty s časem nad 1:45 a výše. Úplně jsem se viděla na jejich místě a zase na mě padl smutek, že neběžím. No tak jsem se alespoň o to více urputněji snažila povzuzovat a fotit a studovat různé běžecké styly. Bylo na co koukat.
Velkou radost mi ale udělali kamarádi, kteří úplně všichni doběhli do cíle. Asi před rokem jsme se totiž rozhodli a založili v Budapešti malý neoficiální běžecký oddílek tzv. Mepa-Sportsverein o počtu 5 mužů a jedné ženy za účelem podpořit běžeckého nováčka Thomase v jeho přání zaběhnout v červnu 2009 svůj první půlmaraton. Celý rok jsme spolu všichni byli v e-mailovém, telefonickém a skype kontaktu, vzájemně si vymněvali tréninkové plány, hlášení ze závodů a hlavně se podporovali. Thomas nastupoval na start s těmito předsevzetími: doběhnout, nebýt poslední a vejít se do času 2:15. Nakonec předčil své očekávání, protože výsledný čas činil 2:10. Úplně ho to nadchlo. Co je obrovský bonus navíc,jako dlouholetý kuřák se během své roční půlmaratonské přípravy úplně odnaučil kouřit a ještě i výrazně zhubl. Je tedy jasným dokladem toho,jak je běhání prospěšné.
Takže nekonec smutek z mého neběžení vytřídala radost. Už jsem si domluvili další běžecké setkání na nějakém evropském půlmaratonu na jaře 2010. Třeba v Praze, Vídni, Freiburgu nebo....?To už budu stoprocentě na startu i já. Tak a přináším i nějakou tu fotodokumentaci...
Abych nezapoměla – koho zajímají oficiální stránky s kompletními výsledky, může mrknout na : http://www.potsdamer-schloesser-marathon.de/

Am Wochende habe ich erstenmal erlebt, wie ist das-sich am Wettkapf teilnehmen und trotzdem nicht laufen. Ich war im Potsdam-ich wollte meine Freunde waehrend dem Halbmarathon unterstuetzen. Potsdamer Halbarathon ist der Teil des Schlossmarathons. Dieses Jahr hat sich schon um 6-te Jahrgang gehandelt. Die Strecke wurde sehr gut ausgewahlt. Der Rundkurs mit Start und Ziel im Stadion Luftschiffhafen führt vorbei an Sehenswürdigkeiten des Weltkulturerbes wie dem Schloss Babelsberg, Cecilienhof, Schloss Sanssouci oder dem Neuen Palais. Halbmarathon hat eine Runde und Marathon haben zwei Runden gebildet.
Obwohl am Samstag fast ganzem Tag geregnet hat, am Sonntag um 9:00 Uhr hat regnen aufgehoert, es war wolkig und Temperatur etwa 15 C. Ideal fuer das Laufen!
Als ich Startschuss gehoert habe, wollte ich auch laufen. Es war nicht einfach nur gucken!!! Und noch schlimste war es im Ziel, ich war so neidisch, als ich alle Laufer im Ziel gesehen habe...Trotzdem habe ich GROSSE Freude gehabt, als ich alle Mitglider unserem MEPA- Sportsverein im Ziel gesehen habe. Vor dem Lauf hat unser Halbmarathon-Neuling Thomas mehrere Wunsche gehabt: nach dem Ziel gelaufen kommen , nicht der letzte sein und die Zeit 2:15 haben. Er hat seinem Wunsch nicht nur nicht nur erfuellt, sonder auch verbessert-im Ziel hat Thomas Zeit 2:10 gehabt.
Ofizeille Ergebnisse kann man auf www
www.potsdamer-schloesser-marathon.definden.
Ja und noch etwas. Unsere Lautreffen hat uns so gefallen, dass wir schon verabredet haben-neachstes Jahr treffen wir uns beim Halmarthon wieder. Im Prag,Wien,Freiburg oder.....????