sobota 27. listopadu 2010

Kurňa ať je vichr, zima, na trati je vždycky prima - 1/4maraton Lenkyčlenky

Nekecám - sníh a kluzko na startu

Ale jinak na trati pohoda


A odměňování v cíli

      Sotva jsem dnes ráno (po násilném probuzení řvoucím batoletem) mrkla ven z okna, myslela jsem, že mám vlčí mlhu. Včera bylo teplo a slunečno a dnes sníh a teplota na nule. A aby toho nebylo málo, začalo přisněžovat. Jsem teplomilná, nesnáším zimu a tmu, umírám s nástupem zimního času a k životu se probouzím asi tak v polovině května.
       Ale poslední sobota v měsíci listopadu už čtvrtým rokem patří ¼ maratonu Lenkyčlenky. Letos byl závod zařazen do poháru Rybost. Přesto jsem byla překvapena poměrně velkou účastí – na tu slotu slušných 42 běžců a k tomu 6 nadšenců, kteří si troufnuli na ½ maraton.
       Myslím, že účast na tomto závodě bere každý jako spíše rekreačně-společenskou záležitost. Je to báječná příležitost zasportovat si před nástupem vánočního shonu. Je to příležitost se po doběhnutí srazit u piva či lima a popovídat si. No a je to samozřejmě i příležitost něco vyhrát. Letos jsem to pojala jinak. Upekla jsem hned dvě perníková srdce – jedno pro absolutního vítěze v mužích a druhé pro absolutního vítěze v kategorii ženy. Zároveň jsem si ale řekla – proč neodměnit i někoho na zadní pozici? Každý si zaslouží povzbudit, nejen „nabušenci vpředu“, ale i absolutní hobíci běhající pro radost. Proto jsem cenu připravila i pro 23-tího muže a 7-mou ženu v cíli. Pořadí jsem vybrala nahodile...ani jedna cifra není mé šťastné číslo :-).
       Na startu byla zima. Trochu to klouzalo a strašně hodně fučel vítr. Ale hned po prvním kilometru jsem se zahřála, nabrala provozní teplotu a pohodové tempo. Nebylo kam spěchat, nevyhrála jsem přece své zdraví v loterii...ještě tak někde uklouznout nebo třebas ztratit hlas...
       Stejně se ale přiznám, že i přes tu relativní pohodu jsem se těšila do cíle. Dorazila jsem asi po 54 minutách, kopla do sebe horký čaj a spěchala do šatny. Vzhledem k tomu, že vyhlášení výsledků nastalo až v pravé poledne, byl čas na konverzaci, během které jsme i plánovali další, už 5-tý ročník ¼ maratonu Lenkyčlenky. Bude – ne v Třebovicíh, ale v Bělském lese. Současně se mi v hlavě šrotí i hromada dalších nápadů. Myslím, že to bude moc fajn!
      Srdce si letos domů odnesli Roman Baláž a Ivana Zbořilová z Baláž Teamu, ačkoliv se na vedoucí ženské pozici dlouho držela naše tryskomyš Danuš. Patrně si ale cílem řekla, že je tlustá a nemá na žádnou sladkost nárok, proto vedení přepustila právě velmi štíhlé Ivě...nevím-to je fabulace,tak se holky nezlobte:-). Detailní výsledkovou listinu najdete na www.mkseitl.blogspot.com. 

       Běžecké dopoledne mělo nakonec wellnes dohru v podobě relaxace v aquaparku na Olešné. Té se už účastnila i má rodinka a zejména holky si to užily dosytosti. Jenže ač ve vodě, stejně jsme celou dobu všichni plánovali další a další běhy. Díky tomu jsme ve vířivce konečně vyřešili největší dilema MK Seitlovců pro rok 2011. V září 2011 jsme totiž chtěli běžet maraton v Berlíně. Bohužel na stejný termín náš Hallootto přesunul termín Ostravského maratonu – 5O.tého ročníku. Můžeme o tom pochybovat, můžeme o tom vést spory, ale je naší morální povinností domovský klub při této významné příležitosti podpořit. Takže si 24. září 2011 radostně odběhneme Ostravský maraton, abychom se pak na 30.října 2011 přesunuli do Ljubljaně – tento maraton byl totiž také v dlouhodobém hledáčku našeho zájmu.


  Tak a teď mi to nedá – MOC DĚKUJI Haloottovi, Jarce Maratonce a Sandokanovi za pomoc. Bez jejich časoměření, papírování a organizování by nebylo možné ¼ maraton uskutečnit. A moc děkuji vám běžcům, kteří jste dnes přišli. Udělali jste mi radost!!!
   



pondělí 22. listopadu 2010

Jak jsem "požírala vepřové"


To je ta husa...pro jistotu dodávám, že husa je to na talíři, ne to v tom růžovém tričku...Kolikmá vlastně taková husa proteinů, minerálů, vitamínů :-)) ?

     Po Hornické desítce jsem 6.-tého listopadu na svém blogu veřejně vyhlásila, že pro mě skončila závodní sezóna a nastává nádherné 2-týdenní období nicnedělání a požírání vepřového. Ta vidina válení se na gauči s rukama mastnýma od pečínky se zdála být tak lákavá...No a jak to tedy nakonec celé dopadlo?
     Týden první jsem se striktně držela svého prohlášení. Žádný běh!!! Jen jsem si střihla dva lampionové průvody, dvakrát bazén, pravidelné 15-ti minutové rozvičky na elipticalu, strečink, klikydřepysedylehy, turistiku v Beskydech a pravidelné procházky s batoletem Markétkou. Hlavně jsem se však věnovala řízenému obžerství. ..Bylo jedinečné - jedla jsem asi tak 10 krát denně. Kupodivu jsem však nejenže nebřibrala, ale něco málo zhubnula. Nejhezčí den nastal v sobotu 13. listopadu. Svatomartinská husa, červené zelí, domácí knedlíky, to vše zapíjeno letošním Svatomartinským vínem. To se opakovalo i v neděli. Přejedla jsem se tak, že jsem ležela a nemohla se hnout. Bez výčitek!!!
     Týden druhý jsem už ale tak zásadová nebyla. V pondělí a v úterý jsem si dala po pěti kilometrech mírného běhu. Ve středu jsem vyběhla na společný trénink s Forresty a bylo z toho krásných 17 kilometrů. Čtvrtek bazén, v sobotu 8 ranních kilometrů. Ale na druhou stranu – bylo to všechno v takové pohodě, že se to snad ani jako trénink nedá počítat. Co se obžerství týče, ubrala jsem na vepřovém, ale připadala na sladkém. Větrníky, laskonky...Váha se ani nepohnula.
     Není to špatné, občas se „zvrhnout“- upřímně si myslím, že mi ta absolutní a plánovaná ztráta disciplíny prospěla. Jsem plna elánu do sbírání vytrvalostních kilometrů. Začíná období stavění pyramidy. Ta nejhezčí část běžecké přípravy (tedy alespoň pro mě) – dlouhé výběhy. Alea iacta est:-)

středa 17. listopadu 2010

UŽ JE TO TADY - 1/4 maraton Lenkyčlenky

To je trasa - brnkačka, dva okruhy po rovině...



Závod zařazen do Česko-Polského poháru „RYBOST“


Pořadatel : MK Seitl Ostrava a Lenkačlenka
Termín : sobota 27.11.2010
Šatny a sprchy: fotbalové hřiště Ostrava – Třebovice
Start : 10 ºº hod. pod fotbalovým hřištěm
Přihlášky : E-mail: lenkaclenka@centrum.cz
Startovné : 100,- Kč
Prezentace : 27.11.2010 fotbalové hřiště Ostrava - Třebovice, 9:15 – 9:45
Kategorie : muži
ženy
Ceny : Absolutní vítěz a absolutní vítězka – obdrží „Srdce
Lenkyčlenky“

Všichni, kdo doběhnou do cíle, obdrží medaili.

23-tí muž v cíli a 7-má žena v cíli obdrží „cenu útěchy“

Trasa: 2 okruhy po cyklostezce s minimálním převýšením, bude značená- nikdo nezabloudí!!!
V cíli občerstvení: čaj, pivo (limo)
Vyhodnocení: 12.00 hodin
Ředitel závodu: Wágnerová Lenka
Hlavní rozhodčí: Sandokan

neděle 7. listopadu 2010

Hornická desítka - rozpačité ráno, ale nakonec spokojenost


Fotky se letos nevyvedly. Tam ta prďola v bílém tričku, modrém nátělníku, vpravo, se startovním číslem 533 - to su já :-))

  To byl takový zvláštní den, ta sobota 6. listopadu. Ráno jsme se vzbudila nevyspaná a s hlavou bolavou jako střep. Mrkla jsem ven, kde chvíli svítilo sluníčko, chvíli se honily černé mraky a do toho všeho foukal silný vichr. Náladu jsem měla na bodě nula a energie se pohybovala někde v mínusových hodnotách. Ondřej Synek vybojoval na Novém Zélandu zlato ve skifu...a já mám někde šmatlat Hornickou desítku? Všechno mi padalo z rukou a nic se mi nedařilo. Poslední věc, na kterou jsem měla chuť, byl nějaký odpolední závod. Jenomže jsem už byla přihlášená a domluvená a tak ve 13 hodin nezbývalo nic jiného, než vyrazit směr Frýdek – Místek. Ani setkání s Forresty mě nenadopovalo a já si říkala, že je to špatné znamení, že tu desítku nejen že zaběhnu špatně, ale že ji možná nedoběhnu vůbec.
  Ve Frýdku při prezentaci se mi už nálada pomalu začala zvedat. Všechno totiž probíhalo hladce a potkávala jsem plno známých. Ovšem hlavní vzpruhu vymyslela naše tryskomyš Danuš. Poté, co jsme se srazily ještě s Radkou Miturkou, vytáhla nás hodinu a půl před startem na jednu zdravotní štamprdli. No musely jsme v té restauraci vypadat asi hodně „sportovně nestandartně“- startovní čísla na hrudi a panáček na stole. Svědkem našeho poklesku se stal Jirka „Žorž“ Harašta, který za Lašský běžecký klub přijel na závod páchat fotodokumentaci. Patrně přijel vozem, protože zatímco náš babinec usrkával lihovinu, on měl na stole kávu a vodu a zásoboval nás svými veselými historkami, ale zejména svým proklatě nakažlivým smíchem...
  No a pak už bylo o něco lépe...Tak například jsme s Danuš před zrcadlem v šatně definitivně vyřešily otázku, která z nás má větší zadek a která tlustější nohy. Tento spor jsme vedly už několik měsíců a teprve předstartovní stres ve Frýdku – Místku odhalil pravdu :-). Hodně nás pobavil i Paparazzi Rosťa-opět totiž nezávodil. Příčinou byla pro tenokrát achilovka. Vůbec se mi zdá, že je Rosťa ve spárech moribundu...už zase! Radost nám naopak udělal AVS alias Sokolík, který pro změnu běhat může, zdá se, že jeho vleklé zdravotní problémy jsou u konce.
  Na startu jsem byla naprosto klidná. Vůbec žádné představy o cílovém čase jsem neměla, chtěla jsem jen nejprve běžet zvolna a v posledním kole přidat, co to dá. Běželo se mi celkem dobře, přesto ne ideálně. Dost silně foukal vítr, bohužel ne do zad...Asi od šestého kilometru, poté, co jsem přidala na tempu, jsem měla pocit slabosti v nohách. Asi se ozvala prodělaná viróza- Porubský ¼ maraton jsem totiž odnesla nejen ztrátou hlasu, ale i teplotami a rýmou. Pozitivní ale bylo, že jsem zrychlené tempo byla schopná udýchat. Proto jsem si od osmého kilometru troufnula přidat. A předbíhala jsem a předbíhala. Toho pocitu se hned tak rychle nenabažím :-).
  Do cíle jsem nakonec doběhla s časem 48:57. Zůstala jsem tak 53 vteřin za svým osobním rekordem na této trati z roku 2008. Během deseti dnů jsem dokázala zase zaběhnout deset kilometrů pod 50 minut a troufám si tvrdit, že mi to nečinilo moc velký problém. Asi to už není náhoda...
  Jsem tedy spokojená. Tedy – byla bych spokojená, kdybych se dnes nepodívala na své mezičasy:

1. kolo: 16:44
2. kolo: 16:21
3. kolo: 15:52

Sakra, já nejsem spokojená, já jsem NADŠENÁ!!!  Dařilo se mi běžet takticky, rozložit si síly a zrychlovat. Konečně!!!
  Mou radost nezkalí ani to, že jsem tradičně nic nevyhrála v tombole. Mé závodní ego je uspokojeno. I můj žaludek se měl dobře – do doběhu nás čekal guláš. A ukojen byl i můj smysl pro estetično – letos totiž všichni dopředu přihlášení závodníci dostali pěkná , černá funkční trička.
  Jak už jsem avizovala dříve, mám před sebou krásné posezonní období. Žádný náročný závod přede mnou, žádné tréninky úseků, žádné povinnosti...Jen dva týdny gaučingu a pojídání vepřového. Já zkrátka umím žít  :-)