Jak jsem se stala rozhodčí

To bylo tak...jednoho krásného dne rozhodl náš předseda Hallootto, že se nám nedostává rozhodčích a hledal ve svém okolí nějakou tu chytrou hlavu, která by se nechala ukecat. Narazil na mě, vymluvil mi zkoušky trenérské a vylíčil v růžových barvách mou skvělou kariéru rozhodcovskou. Argumentoval zejména účastí na Zlaté tretře a podobných podujatích, nad kterými zaplesá srdce každého běžce.

Tento víkend nadešel den (dny) "D". V pátek odpoledne začalo na Městském stadioně ve Vítkovicích školení. Nejprve do nás vtloukali pravidla vrhů a hodů. Přiznávám dopředu, že toto bude moje slabá stránka. Sobota už byla za odměnu, protože kromě skvělého oběda se nám dostalo "naléjvárny"z pravidel běhů a víceboje a to už jsem se "chytala". Závěrečný cca 1/2 hodinový test se dal zvládnout no a ve tři hodiny dopoledne jsem již dorazila domů s průkazem a odznakem v kapse (viz fotodokumentace).Je mi jasné, že v úterý "na schůzi" dlužím pizzu :-)

Konečně fotodokumentace z Pustkovecké desítky - 10 Km in Ostrava - Pustkovec Endlich Fotodokumentation

Soutěž před závodem: kdo má větší břicho - já nebo rozhodčí Sandokan?
Der Wettkampf vor dem Wettlauf: wer hat groesser Bauch - ich oder Schiedsrichter Sandokan?

Na trati a skoro poslední - lehce a hravě

Auf die Strecke und fast die letzte - leicht und spielend

V cíli doprovázená povzbuzovači Liborem a Andym

Im Ziel angerend ermutert von Libor und Andy

V cíli toho nemám plné zuby, to si jen zakrývám oči před náporem slunečních paprsků

Im Ziel haengt es mir nicht zum Halse heraus, ich nur bedecke Augen vor dem Sonnenschein

Zvesela se běžela Pustkovecká 10 - Lustig bin ich 10 Kilometr in Pustkovec gelaufen

Nejlepší z nejlepších alias Metalowy pies a Paparazzi (jo a už se trochu zakulacuji)
Die BESTE von BESTEN (na ja ich habe schon ein bisschen zugenommen)

Před startem - ten kočárek ještě není můj,ale kolegyně běžkyně Radky a její Lucinky

Vor dem Start (der Kinderwagen ist noch nict mein, sonder von meiner "Laufkollegin)

Už dlouho jsem se nenasmála tak, jako při včerejší Pustkovecké desítce...A přitom se nejednalo o požívání desetistupňového piva Pustkovec, nýbrž o zcela regulérní závod na 10 km trati splňující kritéria IAAF!
Startovalo se při slunečném počasí v 17 hodin. Závod nebyl zařazen do žádného poháru, středa není víkend a přece se nás sešlo něco kolem 50-ti běžců. Hned po cca 100 metrech mě všichni předběhli. Teda až na Jiřinu Jadrníčkovou, která původně závodit vůbec nechtěla, jen se přišla podívat a fandit a po cca 3 km závod ukončila. To, že poběžím sama jsem očekávala, takže jsem běžela vybavena hodně povzbudivou hudbou ve svém MP3 přehrávači. Mrňousek snášel běh se stoickým klidem (ani se nehnul, ani mě nekopnul) a já jsem si držela po celou dobu stejné tempo. Odhadla jsem si, že 10 km s tepovkou na 140 uběhnu tak za cca 1:10 hod. Jenomže se mi běželo překvapivě dobře, hravě a lehce. Tedy první dva kilometry jsem se trochu trápila, bolely mě holeně (myslím si, že je to způsobeno mým váhovým přírůstkem). Potom však veškerá bolest opadla a já jsem přestala sledovat nejen kilometry, ale i čas. Zapoměla jsem zmínit, že trať měla podobu 4 okruhů po 2,5 km, běželo se po asfaltových chodnících částečně v parku „za plného provozu“, tedy případných fanoušků bylo dosti.
Jaké to vlastně je, běžet na chvostu? Nestresující! Možná si jen příště vyndám z očí kontaktní čočky, abych tolik neregistrovala soucitné pohledy kolemdoucích (proboha, má to za ženská zapotřebí, běhat s číslem v parku no a k tomu s tím břichem, no to se nedivíme, že je poslední...), možná si trošku zacpu uši, abych tolik neslyšela (proboha, vždyť ten běh ničí klouby...), ale určitě si ještě nějaký závod zaběhnu, protože běhání je prima i s pasažérem.
Cca 2 km před cílem mi přiběhli naproti Libor Homer Svozil a Tomáš Andy Mrajca, kluci vyklusávali a přitom mě povzbuzovali...Posledních pár metrů jsem sice nesprintovala, ale dobíhala jsem už sama za mohutného povzbuzování kolegů běžců. Čas mě překvapil, byl něco kolem 1:02 hod (přesně jsem si to ještě nezjišťovala). No a dostávám se konečně k tomu záchvatu smíchu. Běželo totiž celkem 5 žen. Nejprve se vyhlašovalo absolutní pořadí a poté pořadí podle kategorií. No a právě v kategorii ženy nad 35 let jsem skončila...TŘETÍ!!! Takže byla nejenom „medaila“ za účast, ale i pohár za umístění. Fakt mě to hrozně rozesmálo, jojo běhání jsou někdy paradoxy!

Am Mitwoch habe ich sehr viel gelacht. Ich habe an einen Wettkampf teilgennomen – es hat sich um 10 Km Lauf in Ostrava – Pustkovec gehandelt. Am Start waren etwa 55 Laeufer, davon 6 Damen (zwei aus der Kategorie 18 – 35 Jahre, vier aus der Kategorie 35 und mehr J) . Das wetter war sonnig und warm, die Strecke hat mir auch gefallen (4x 2,5 Km Runde im Park) und ich war froh, dass ich meine „Laufkollegen“ wieder gesehen habe. Ich bin sehr langsam gelaufen. Mit 9 Kilos , die ich schon zugennomen habe, geht es anders nicht. Ich habe gedacht, dass fuer 10 Kilometr werde ich etwa 1 Stunde und 10 Minuten brauchen. ABER!!! Im Ziel habe ich mit meiner Zeit ueberrascht: 1.01:17. Und ich habe sogar eine Kollegin uebergeholt!!!
Und warum habe ich gelacht? Mit meiner Zeit war ich DRITTE in meiner Kategorie. Der Lauf ist manchmal voller Paradoxe J

Jak se běhá ve 23.týdnu?

Jak se běhá ve 23.těhotýdnu? Jedním slovem pohodově. Konečně začalo jaro, vzduch hlavně po ránu a k večeru krásně voní a já mám najednou hodně energie. Svůj styl už ale pomalu přestávám nazývat během, je to spíše hodně vyklusávací jogging. Taky jsem ubrala na objemu zaběhutých kilometrů v týdnu. Zvládám teď tak 20 km, v týdnu si zaběhnu někdy v polovině cca 6 km a pak v sobotu a neděli po 7 km. Když mám ale čas, zvládnu v pohodě i kilometrů 10. Už ale nevybíhám kopečky, celkem mě to zmáhá. Váha totiž nějak narostla a už vláčím 8 kg navíc...
Zjistila jsem taky, že pokud si chci při běhu držet tepovku do 140 tepů za minutu, mohu běžet rychlostí 1 km za 6:40 minut. Rychleji ne, protože i když mám pocit, že běžím pomalu a dýchám zvolně, sportester ukazuje něco jiného. Přesto ale ještě občas při „tréninku“ v Bělském lese někoho předběhnu.
Ve středu bych ráda běžela v Pustkovice závod na 10 km, běží se po rovince v parku, takže by to neměl být problém. Běhání mi dělá opravdu dobře, v cíli mám vždycky skvělou náladu a vzhledem k tomu, že Mrňousek roste přímo ukázkově, myslím, že ani on nenamítá a ukolébán během vždycky spí.
Jsem zvědavá, jak dlouho ještě běhat budu, co mi můj zdravotní stav a Mrňousek dovolí. Už jsem vzdala nějaké další hledání informací o běhání v těhotenství, v Česku se skoro nic nedá sehnat, vzácnou vyjímkou byly asi dva články v časopise Run a pak články Vandy Kadeřábkově-Březinové na http://www.behej.com/. V zahraničí asi maminy běhají více, protože na běžeckých stránkách (anglických či amerických) se nějaké poznatky najít dají . Zatím jsem vždy naštěstí vyčetla to, že se má mamina řídit hlavně svými pocity a pokud běhala před otěhotněním a běhání ji prospívá i během těhotenství, není důvod přestávat...
Tak a venku je dnes krásně, je škoda prospást příležitost, takže končím s úvahami a jdu si zaběhnout! Poklidných 7 km, lehce a hravě...

P.S: Hodně mě nedávno rozesmál kolega běžec Libor Svozil - vyčetl totiž někde, že se běh v těhotenství nazývá "běh s pasažérem" :-)