sobota 26. prosince 2009

Kterak jsem NEBĚŽELA Štěpánský běh Porubou

Tak co - kachnička se zelíčkem nebo běh?
Vánočka nebo závod?

V prosinci jsem měla v plánu zaběhnout si Vánoční kros v Bělském lese, Štěpánský běh Porubou a nakonec Silvestrovský běh Hrabovou. Zatímco Vánoční kros mám úspěšně za sebou a do Silvestra ještě daleko, Štěpán se mi moc nevyvedl...
V pátek večer jsem si nachystala oblečení, boty, startovné, vymyslela plán hlídání Markétky s Anetkou, taky „plán svozu“ z bytu na závod a ze závodu na rodinnou návštěvu a spokojena sama se sebou jsem se svalila na křesla. A začalo to – tu jeden kousek cukroví, tady další kousek cukroví, pak nějaké masíčko z ledničky, to se muselo zajíst bramborovým salátem, na cestu z kuchyně zpět do obývacího pokoje kousek vánočky...zkrátím to – nacpala jsem se k prasknutí, zcela neplánovaně. Ale bez výčitek, protože jsem to všechno měla v plánu vyběhat na sobotním 13,5 km dlouhém závodě!
Dneska ráno po probuzení mi bylo jasné, že závodit se nebude. Jak já úpěla, jak mi bylo zle, úplně jako tomu zlému psovi z pohádky, který snědl dort pejskovi a kočičce :-) . A těch předsevzetí, co jsem si dala: už se nikdy nepřejím, ode dneška pouze lehce a zdravě, žádné sladkosti, žádná majonéza...
Tak potupné-odřeknout závod kvůli „obžerství“. Ale jednou v roce, na Vánoce, snad se tolik nestalo!

P.S. Zaběhat jsem si nakonec šla. Ale jen 8 km v Bělském lese.

středa 23. prosince 2009

Krásné vánoční svátky všem běhajícím i neběhajícím známým, kamarádům a kolegům


Vánoční kros v Bělském lese 6 km - Weihnachtslauf im Ostrava - 6 km

Můj fanklub v cíli Meine Fans sind im Ziel gewartet

Mám za sebou další závod. Na běh v Bělském lese jsem se vysloveně těšila. Jednak znám velmi dobře trasu, taky start závodu mám kousek od domu, kde bydlím no a v neposlední řadě tento závod skýtá skvělou příležitost protáhnout si tělo před nastávajícím vánočním obžerstvím.
Den před závodem roztál téměř všechen sníh a protože dnes dopoledne bylo v Ostravě +9C, nebylo nutno se obávat náledí. Jen blátíčka se na trase urodilo spousty.
Jak již propozice naznačují, start i cíl se nachází v areálu zdraví v Bělském lese a běží se dva okruhy po zpevněném povrchu, celková délka závodu je 6 kilometrů.
Z domu jsem vyrazila po 10-té hodině, na start jsem pomaloučku běžela, abych se rozehřála. Po krátkém protažení následoval rychlý start. Rozhodla jsem se už od začátku běžet naplno, dokud nepadnu. Zajímalo mě totiž, kolik vlastně vydržím. Už po prvním kilometru jsem funěla jak lokomotiva a v duchu si nadávala, že sebou stále vláčím 2 potěhotenské kilogramy navíc – jsou sakra poznat!!!
Měla jsem ale radost, že nejsem poslední, po dlouhé době neuvěřitelný úspěch. Dokonce jsem i předbíhala. Ani nevím, jak jsem doběhla do cíle.No doběhla – spíše bych řekla, že skácela. A čas nakonec nebyl tak špatný 30:03. V roce 2007 jsem stejný závod uběhla za 28:53.

Eine Meldung fuer MEPA-Sportsverein:

Heute bin ich wieder eienen Wettkampf gelaufen-es hat sich um einen Weihnachtslauf im Ostrava gehandelt. Die Strecke macht 6 Kilometr im Wald. Schnee ist gestern zergeschmolzen und die Lufttemperatur heute war + 9C. Schon an den Start habe ich mit entschieden, voll zu laufen. Schon nach dem ersten Kilometr war ich sehr atemlose. Aber – ich war nicht die Letzte!!!! Und ich habe auch ubergeholt. Im Ziel war ich mit der Zeit 30:03, total erschoepft aber zufrieden...

středa 16. prosince 2009

12 pohodových kilometrů v mrazu

Trasa vedla lesem a kolem bunkrů
Tak si pomaloučku začínám přidávat kilometrů. Mám za sebou první poporodní trénink o objemu přes 10 km a první trénink v mrazu a sněhu.
Ačkoliv jsem spíše běžec – samotář s MP3 přehrávačem na uších, na dnešní běh jsem vyrazila s oddílovým kolegou Liborem. Zvolili jsme totiž trasu v okolí Ostravy, konkrétně lesním terénem Šilheřovic, kde já bych mohla zabloudit, ale Libor se výborně orientuje.
Nedat si pro prosinec předsevzetí, že začnu pracovat na objemu, asi bych dnes s vyběhnutím váhala. Ráno teploměr ukazoval – 7C, lehce foukalo a poletoval sníh...brrr, nic pro mě teplomila. Ale znáte to, předsevzetí jsou předsevzetí a měla by se plnit.
Markétku jsem v kočárku předala babičce v Petřkovicích a s vědomím, že mám 1,5 hodiny čas, jsem v 10.15 hodin vyběhla směr Šilheřovice. Po seběhnutí přibližně 1km dlouhého kopce jsme se srazili s Liborem. Nasadili jsme pohodové tempo, cca 6:15 na kilometr. Tepovou frekvenci jsme si hlídat nemuseli, neustále jsem totiž mluvili a když se u mluvení nezadýcháte je jasné, že běžíte v pásmu rozvíjejícím vytrvalost a spalujícím tuky. Celá naše konverzace se točila kolem běhu, jak jinak-zvládli jsme téma termínovka pro rok 2010, pohár Rybost, Moravskoslezský běžecký pohár, maraton v Medocu, běžecké boty a tak nějak pořád dokola.
Byla jsem překvapená, jak dobře se mi běží. Trasa byla hodně rozmanitá, chvíli jsem běželi po lesních stezkách, chvíli po asfaltové cestě, kolem bunkrů, krmelců i bažantnice :-), po rovině, z kopce i do kopce. Nakonec z toho bylo 12 pohodových zimních kilometrů. Podle sportesteru jsem spálila 684 kcal a s průměrnou tepovou frekvencí 147/min běžela 1 hodinu a 15 minut.
Ráda bych naši dnešní trasu doporučila kolegům z Ostravy a okolí. Bohužel nejsem schopná ji stáhnout z internetu (fakt se to někdy naučím). Snad pomůže to, že se jedná o cyklostezky z Petřkovic směr Šilheřovice a Koblov .

sobota 28. listopadu 2009

1/4 maraton Lenkyčlenky - nevyšlo to o 15 sekund

Hodně nás bylo

Štastně v cíli

Finišujeme


Dělba práce: babička hlídá, spící Markétka se veze a já poběžím



Ještě se směju, jsem před startem a netuším, do čeho jdu




Mám to za sebou – letošní, již 3. ročník 1/4 maratonu Lenkyčlenky. Ještě teď mnou cloumají endorfiny, jsem nadšená, jsem nadšená, jsem nadšená.
Od rána jsem byla nervozní, aby vše klaplo a zároveň jsem hrozně těšila. Už na startu mě šokoval počet přihlášených běžců. Čekala jsem maximálně 60 lidí a ono se jich sešlo 110!!!!! A kdyby jen to – přihlásilo se neobvykle hodně žen, 30 nás bylo. Velké účasti přispělo hned několik okolností – závod je zařazen do Moravskoslezského běžeckého poháru, dále do polsko – českého poháru Rybost a navíc touto dobou byla už celkem volná termínovka. Určitě svou trochou do mlýna přispělo i počasí – nepršelo a zas tak moc nefoukalo.
Ještě že existují babičky – manžel nebyl v Ostravě, hlídat tedy nemohl a vzhledem k povrchu i délce trati bych závod s kočárkem běžet nezvládla. Proto jsem na startu Markétku předala tchyni a vyběhla vstříc dobrodružství, protože od porodu jsem ještě 10, 5 km nezaběhla.
Celý závod jsem profuněla, tepovka mi vylétla bůhví kam. Každý kilometr mě bolel a připadal mi nekonečný, protože jsem se nechtěla zbytečně loudat. Loni tohle dobou to byl pro mě lehký závod – výklus, po kterém jsem skončila na 3. místě. Dnes pěkný „záhul“na chvostu běžeckého peletonu. Co bylo zajímavé je skutečnost, že celý závod jsem náhodně běžela s běžkyní Ivanou, která se do závodu přihlásila na poslední chvíli a také se jí před třemi měsíci narodilo mimčo. Jak jsme si navíc zvládly během 10,5 km sdělit, před těhotenstvím jsem „desítku“ běhávaly cca za 49 minut -byly jsme na tom tedy výkonostně přibližně stejně.
Strašně jsem chtěla zaběhnout pod hodinu, hlídala jsem si každý kilometr. Ale nevyšlo to o 15 vteřin – v cíli mi naměřili 1:00:15. Nejdříve jsem byla zklamaná. Ale teď už ne – jsem totiž pořádně nakopnutá a namotivovaná do dalších tréninků a závodů. Jak já se těším, až začnu naplno trénovat – nejen objemy, které mě baví, ale i ty tolik neoblíbené úseky....
Celý závod se mi moc líbil - setkání se známými, trať, medaile, občerstvení v cíli, počet závodníků. Klapla organizace, všechno odsýpalo, od doběhnutí závodu až po vyhlášení výsledků jsem nezaznamenala žádné prostoje. Při předávání cen vítězům došlo k malé změně – dort, který jsem v pátek napodruhé upekla, nezískal absolutní vítěz závodu (no stejně no byl jako každý rok Aleš Miko), ale nejrychlejší žena Lenka Jiříčková z AHA Vyškov. Tak jsme se my organizátoři na místě operativně domluvili. Když máme tu rovnoprávnost...





P.S.: Další postřehy ze závodu a výsledky na www.mkseitl.blogspot.com. Já už nejsem schopná dát dohromady kloudnou větu

pátek 27. listopadu 2009

Dort pro vítěze 1/4maratonu Lenkyčlenky - kterak málem nebyl

Zlomené srdce alias dort č. 1

Dort č. 2
Na to naplácám krém




Pak ho poliju čokoládou


Srdce Lenkyčlenky pro vítěze 3. ročníku závodu



Tak letos málem ani nebylo(nebyl). Kdo, co? Srdce Lenkyčlenky pro absolutniho vítěze 3. ročníku ¼ maratonu Lenkyčlenky.
Nemám ráda zbytečné „kvaltování a stresování“ a proto jsem si dort – korpus upekla už ve čtvrtek večer. A dnes jsem se ho „jala“ zdobit. Asi mám ve svých bicepsech, tricepsech alias rukách hodně síly, anebo mlynáři ošidili mouku, slepice vajíčka a krávy mléko. V okamžiku, kdy jsem dort rozkrojila se totiž celý rozpadl.
V takových situacích mluvím hodně sprostě. Do toho začala plakat Markétka a dožadovala se mé: pozornosti, nakrmení, přebalení, nošení. „Mám já toho všeho vůbec zapotřebí“, řekla jsem si. Ale pak jsem si uvědomila, že by náš Rosťa Paparazzi Moribundus přišel s nějakým tím rýpavým komentářem (jakože závod byl, vítěz se našel a dortu „nět“), vítěz by odešel hladov a na celý klub MK Seitl by padla ostuda a pochmurná nálada... Tak jsem ten dort upekla ještě jeden. Zatím se nerozpadl, snad vydrží, protože na závod ho povezu nikoliv autem, nýbrž tramvají. Musím řidičům Dopravního podniku Ostrava věřit, že nebudou prudce brzdit a příliš klopit zatáčky....
Z dramatického pátku přináším fotoreportáž 

Fuer MEPA Sportsverein:
Morgen veranstalte ich einen Wettkampf – 3.-te Jahrgang des Lenkačlenka- ¼ Marathons. Als der Preis habe ich die Torte gebackt. Leider sollte ich zweimal backen, weil die erste Torte entzweibrochen hat ....

neděle 1. listopadu 2009

Propozice závodu III.ročník 1/4 maratonu "O srdce Lenkyčlenky"




III. ročník ¼ maratonu „O srdce Lenkyčlenky“

Závod zařazen do Moravskoslezského poháru a Česko-Polského poháru „RYBOST“

Pořadatel : MK Seitl Ostrava a Lenkačlenka

Termín : sobota 28.11.2009

Šatny: fotbalové hřiště Ostrava – Třebovice

Start : 10 ºº hod. – Třebovice – radnice

Přihlášky : E-mail: lenkaclenka@centrum.cz

Startovné : 70,- Kč

Prezentace : 28.11.2009 fotbalové hřiště Ostrava - Třebovice, 9:00 – 9:30

Kategorie : muži 18-39, 40-49, 50-59, 60-69, 70 a více let

ženy 18-34, 35 a více let

Ceny : Absolutní vítěz – obdrží „Srdce Lenkyčlenky“ (dort tvaru srdce, aby bylo jasno :-)

První tři v každé kategorii obdrží peněžitou odměnu a medaili, první tři muži a první tři ženy v celkovém pořadí navíc i pohár

Trasa: 2 okruhy po cyklostezce s minimálním převýšením

V cíli občerstvení: oplatek a čaj, dále pivo (limo) a párek

Vyhodnocení: 12.00 hodin - restaurace „Labyrint“ (U Pošty) Ostrava-Třebovice

Ředitel závodu: Wágnerová Lenka

Hlavní rozhodčí: ?

sobota 10. října 2009

Deset statečných na startu I. ročníku ostravského minimaratonu Minimarathon in Ostrava

Propagace pořadatele - die Propagation des Veranstalters Deset statečných


Dobíhám


Vítězné ženy



Vítězní muži



V Ostravě se dnes běžel 48.-mý ročník maratonu. Letos jsem ho bohužel musela vynechat. Abych přece jen nepřišla o báječnou závodní atmosféru, ráda jsem se ujala organizace minimaratonu – běhu na 4,2 km. Ještě v pátek večer jsem tipovala, že by se běhu mohlo účastnit tak asi 20 běžců. Možná by k tomu i došlo, kdyby nás v sobotu v Ostravě nezklamalo počasí v podobě chladna a vytrvalého deště.
Sama jsem si minimaraton chtěla i zaběhnout i s Markétkou v kočárku. I v propozicích závodu jsem uváděla, že maminy s kočárky a dětmi jsou vítány. Přihlásily jsme se tři, ale ještě před startem jsme se domluvily, že vzhledem k dešti a kalužím na trase bude lepší nechat naše mimina v péči rodinných příslušníků a organizátorů a vyběhnout na trať sólo.
V 10.15 nás nakonec na Masarykově náměstí v Ostravě startovalo 10. Nejstaršímu účastníkovi bylo 60, nejmladšímu 6 let. Trať částečně kopírovala trasu hlavního závodu, běželi jsme dva okruhy z Masarykova náměstí kolem Ostravice a zpět a když jsem tak potkávala maratonce, byla jsem trošinku ráda, že letos maraton vynechávám-přece by se mi 4 hodiny na studeném dešti pobíhat nechtělo.I když.....
Trasu jsem nakonec zdolala s časem 21:34. Což 7 týdnů po porodu není špatné ( ještě před dvěmi týdny jsem kilometr běhala za sedm minut) Ale už asi tak od třetího kilometru jsem cítila, že mi hodně těžknou nohy. Příčinou je asi hlavně zbývajících 6 těhotenských kilogramů, do konce roku mám ještě na čem zapracovat.
Markétka ani netuší, co její mamka prováděla. Celý závod spokojeně prospala!

Heute hat sich in Ostrava der 48.-te Jahrgang des Marathons stattgefunden. Marothon konnte ich noch nicht laufen, deshalb habe ich mich entschieden, einen Minimarathon (4,2 km) zu veranstalten. Das Wetter hat uns nicht gewogen - regnerisch und kuehl. Wir sind 2 Runde gelaufen und ich habe fuer die ganze Strecke die Zeit 21:34 gebracht. Ich bin damit ganz zufrieden. Aber! - 7 Woche nach dem Geburt haben mir noch 6 Kilos geblieben und diese Kilos verlangsamen mich...

pondělí 28. září 2009

Proč toužím běžet Marathon du Médoc 2010



V roce 2010 se doufám plně dostanu do své předtěhotenské formy. Mým cílem bude konečně zaběhnout maraton pod čtyři hodiny. Ve své termínovce si zatím určitě plánuji Ostravský maraton, který se běží v říjnu. Kromě toho s kolegy z MK Seitl plánujeme pro zpestření zaběhnout slavný maraton – nemaraton v Medocu. Kliknutím na odkaz zjistíte, proč o něj tolik stojíme...Podotýkám, že slova nejsou důležitá, hlavní je se koukat!

http://www.youtube.com/watch?v=F9vzWvFzDSE&feature=related

neděle 20. září 2009

Už zase běhám! Ich schon wieder laufe!







Sláva-už zase běhám, už mám za sebou i první „závod“...Nejprve jsem chtěla striktně dodržet 6-ti týdenní poporodní pauzu.Jenže zkuste nic nedělat,když je venku tak krásné počasí a procházky s kočárkem vás tak zcela fyzicky „neuondají“.
Začala jsem zvolna-nejprve každodenní cca 10-ti minutovou jízdou na rotopedu spojenou s lehkým posilováním. Když jsem zvládla rotoped, troufla jsem si vyjet na kole. No a když šlo i to kolo, zkusila jsem běh. Minulý týden jsem si nejprve dala jen 1 km, pak jsem zkusila 2 km a pak i skočárkem 3 km. Vše jsem běhala v lese, nikoli tedy po tvrdém asfaltovém povrchu. I když výraz běh je poněkud honosné pojmenování mého lehkého vyklusávání. První poporodní kilometr jsem uběhla za 7:35 minut. Přesto mi tenhle pohyb zvedl náladu a jelikož jsem nezaregistrovala žádné negativní reakce mého organismu, troufla jsem si v sobotu 19.9. na „závod“. V Ostravě se totiž běžel půlmaraton, jehož součástí byl i běh na 3 km. No a právě na ten jsem se přihlásila.
Na startu miniběhu se nás sešlo 14 závodníků. Úplná všehochuť zahrnující všechny věkové kategorie (děti i dospělé). Můj cíl byl jednoduchý – klidně skončit poslední, hlavně ale doběhnout a nechat si změřit čas. Trať vedla po cyklostezkách Hrabové a téměř celá se kryla s tratí půlmaratonu (ten se běžel v sedmi 3-kilometrových okruzích). Hned po startu jsem se dostala na poslední pozici, kterou jsem si hrdě držela po celý závod až do cíle. Na celou závodní trasu jsem potřebovala 18:36 minut. Cítila jsem se skvěle, ani jednou jsem nemusela zastavit a přejít do chůze. Dostalo se mi veliké morální podpory nejen mé rodiny, ale i přihlížejících.
Bylo to hezky strávené dopoledne. Dokonce jsem za účast při vyhlášení výsledků dostala „medailu“ a bonboniéru. Teď mám v plánu minimaraton 10.10., který se poběží v Ostravě jako přidružený závod Ostravského maratonu. No a kdybych se dostávala do formy rychleji, možná si troufnu i na Porubskou hodinovku. Oba tyto závody chci zkusit běžet s Markétkou, neboť jsem si za účelem běhání zakoupila kočárek babyjogger. Tak uvidíme!



Bravo! Ich schon wieder laufe und ich bin schon einen Wettkampf gelaufen. Zuerst wollte ich 6 Wochen nach dem Geburt eine Pause machen. Aber es geht nicht – ich fuehle mich schon sehr gut, ich brauche Bewegung und wenn das Wetter so schoen ist...
Am Samstag habe ich an einen 3 km Lauf teilgenomen. Es hat sich um den „Nebenwettkampf“ des Halbmarathons im Ostrava gehandelt . Ich habe nur zwei Vorhaben gehabt – die ganze Strecke laufen und „Laufzeit“ festellen.
Ich bin als die letzte durch dal Ziel gelaufen. Meine Zeit war 18:36 Minuten. Aber die Plazierung war mir vollkommen egal. Ich bin zufrieden, dass ich schon wieder Sport treiben kann.

čtvrtek 10. září 2009

Minimaraton 10. října 2009

Jak už někteří z vás zaznamenali, 1O.října 2009 proběhne v Ostravě již 48.ročník Ostravského maratonu. Ale na takový maraton si každý netroufne, najdou se tací, kteří by si rádi zazávodili na kratší trati. Třebas já letos maraton vynechám, ale vzhledem k tomu, že od 1. října mám v úmyslu začít opět trénovat (nejprve lehce a hravě) a také vzhledem k tomu, že jsem si zakoupila speciální běžecký kočárek, ráda bych si uběhla něco méně náročného, přesto "na čas" a i s kočárkem.
Proto jsme se s Halloottou - předsedou MK Seitl domluvili, že letos bude součástí Ostravského maratonu i přidružený závod, jehož propozice přináším. Trať bude skutečně nenáročná a proto se závodu může zúčastnit opravdu každý, bez ohledu na věk a kondici !!!!



Chcete si zazávodit, ale na „velký maraton“ si netroufáte?
Chcete zjistit, jak na tom jste se svou fyzičkou?
Chcete nejenom „ morálně“ podpořit svou drahou polovičku běžící celých 42, 195 km?


PAK JE TADY PRO VÁS 1. OSTRAVSKÝ MINIMARATON ! ! !

Jedná se o doprovodný závod populárního Ostravského maratonu. Co tedy můžete očekávat?
Start: Masarykovo náměstí, Ostrava 10.10.2009 v 10.10 hod. (po odstartování hlavního závodu – 48. ročníku Ostravského maratonu)
Délka závodu: 4,2 km, běží se po asfaltových cestách bez převýšení
Startovné: neplatí se, jde nám o popularizaci běhu. Vítány jsou běžkyně – maminy s kočárky!!!
Přihlášky: e-mailem na lenkaclenka@centrum.cz nebo v den závodu na místě v čase 9.15 – 9.45 hod.

Občerstvení v cíli (dospělému pivo, mladistvému nealko a oplatek všem).
Všichni závodníci, kteří doběhnu do cíle, obdrží pamětní list, závodníci na stupni vítězů obdrží pohár.
Vyhlášení výsledků minimaratonu proběhne v 11. 15 hod. na Masarykově nám.

Pro další informace sledujte www.mkseitl.blogspot.com a www.lenkaclenka.blogspot.com.

středa 9. září 2009

Rozšíření slovní zásoby

V současné době jsem v běžeckém útlumu. Zatím jsem ještě s ohledem na nedávný porod nazačala ani s běžeckým tréninkem a pochopitelně ani se závody. Svůj blog ale nechci nechat "spát". Proto pro pobavení a také pro rozšíření slovní zásoby běžců, kteří se často účastní závodů na Slovensku, přináším následující studijní materiál:


Malý jazykový rychlokurz, který se může hodit při cestách na Slovensko.

Při cestách Slovenskem určitě narazíte na jedno slovíčko, kterým se dá vždy domluvit: Jebať

Slovo "jebať" je na území Slovenska používané od pradávna a za čas svojej existencie si dokázalo získať štatút univerzálnosti. To znamená, že slovo jebať a všetky jeho odvodené tvary sú bez problémov použiteľné ako synonymum k akémukoľvek inému slovu.

Najznámejšie tvary slova jebať a ich význam:

jebať - vykonávať pohlavnú aktivitu, rozmnožovať sa (Jebem so ženou aj s frajerkou.)
jebať - vykonávať akúkoľvek činnosť, pracovať (Ja sa tu jebem s lopatou. Jebem sa celý deň v robote na počítači.)
jebať - ísť, kráčať, prepravovať sa (Jebal som sa celý deň do Košíc.)
jebať - biť, tĺcť, udierať (Jebol som do dverí a praskli. Jebni po tom a pôjde to!)
jebať - vložiť, odložiť, uložiť (Jebni to tam, nech to nezavadzia!)
jebať - trápiť sa (Ja sa s tým jebem už dva dni a stále som to nevyriešil.)

Slovo jebať môžeme rozširovať ako ktorékoľvek iné slovo a tieto novovzniknuté slová majú opäť mnoho významov a podôb:

najebať - naraziť do (Najebal som s autom rovno do múru.)
najebať - udrieť, buchnúť zraniť (Najebal som mu za to, že ma urazil.)
najebať - naplniť, naliať, naložiť (Najebeme plné auto materiálu, nech sa preň už nemusíme vracať.)
najebať - požívať alkoholické nápoje (Najebali sme sa tak, že sme nevládali prísť domov.)
zajebať - schovať, ukryť (Kde si to zajebal, teraz to neviem nájsť?)
zajebať - vykonávať pohlavný akt (Musím si zajebať, lebo ma roztrhne.)
zajebávať - ulievať sa (Vilo sa tam zajebáva a nerobí to čo má.)
odjebať - odísť (Konečne sa svokra odjebala domov.)
odjebať - odstrániť (Odjeb si tú škvrnu z nohavíc, nech sú čisté!)
odjebať - zabiť, fyzicky zlikvidovať osobu (Odjebal som ho brokovnicou, ani nestihol nič povedať.)
odjebať - strápniť, "odpísať" (Dobre si ho odjebal tou poznámkou o malom penise.)
odjebať - odložiť (Odjeb tie veci zo stola, nech môžme jesť!)
prijebať - pripevniť (Prijebali sme to o strom klincami.)
prijebať - buchnúť, udrieť niekoho (Takú som mu prijebal, že mu stena dala druhú.)
prijebať - prísť (Zase sa knám prijebali známi z Rakúska.)
dojebať - vyhrešiť, karhať (Otec ma veľmi dojebal za to, že používam vulgarizmy.)
dojebať - pokaziť, zničiť (Ten to tak dojebal, že to už nikto neopraví.)
dojebať - prísť, dostaviť sa (No konečne si sa dojebal, už sme mysleli, že neprídeš.)
dojebať - zle sa obliecť (Ten sa ale dojebal s tou ružovou kravatou.)
dojebať - dokončiť (Konečne som dojebal diplomovú prácu.)
pojebať - posúložiť, pokefovať (Cez víkend som tak pojebal frajerku, že nevládala chodiť.)
pojebať (sa) - pokaziť (sa) (Pojebal som si život. Ráno sa mi na diaľnici pojebalo auto.)
zjebať - spadnúť (Fero sa zjebal z lešenia, lebo si nedával pozor.)
zjebať - vyhrešiť, vykarhať (Riaditeľ ma zjebal, lebo som prišiel neskoro na poradu.)
ojebať - oklamať (Laco ma ojebal ako malé dieťa.)
ojebať - okradnúť (Cigáni ma zase na tržnici ojebali o peniaze.)
ojebať - omotať, obkrútiť (Teodor si ojebal šál okolo krku.)
vyjebať - vybabrať s niekym (Ten vekslák so mnou riadne vyjebal.)
vyjebať - vyhodiť (Šéf ma vyjebal na hodinu. Vyjebal si už konečne to smetie?)
vyjebať sa - spadnúť (Včera som sa strašne vyjebal z bicykla.)
ujebávať sa - smiať sa (Tomáško sa ujebával na haluznom vtipe.)
ujebať - ukradnúť (Tí kokoti ujebali firme 2000 technológií.)
ujebať si - prdnúť si (Fuj, kto si tu ujebal?!)
prejebať - prehajdákať (Včera som v krčme prejebal celú výplatu.)
rozjebať - zničiť (Otvor tie dvere, lebo ich rozjebem!)
rozjebať sa - opiť sa na mol (Na kamarátove narodeniny sa hodlám brutálne rozjebať.)

Slovo jebať sa požíva nie len ako sloveso, ale z jeho základu vznikajú podstatné i prídavné mená:

jebo - nízkointeligentná osoba, zvláštna osoba (Dežo je veľký jebo. S tou baretkou vyzeráš ako jebo.)
jebnutosť, jebovina - hlúposť, nezmysel (To je veľká jebnutosť tvrdiť, že dvakrát dva je päť.)
jebnutosť - vlastnosť vyjadrujúca hlúposť (Marikina jebnutosť nepozná hraníc.)
jebačka - pohlavný akt (S Luciou je vždy dobrá jebačka.)
jebačka - atraktívna žena (To je teda riadna jebačka.)
jebačka - priateľka, partnerka (Júlia je moja jebačka už tri mesiace.)
jebnutý, prijebaný - hlúpy, nízko inteligentný (Ty si taký jebnutý, že to snáď ani nie je možné.)
jebnutý - položený, odložený (Hrniec je jebnutý na sporáku.)

Pozor! Môžete sa ojebať! Používanie slova "jebať" vo všetkých formách je návykové. Po dlhšom používaní vám úplne dojebe slovnú zásobáreň a vyjadrovacie oné.

úterý 25. srpna 2009

Můj nejkrásnější maraton - sice porodní, ale pod čtyři!!!


Verze Malý Ďáblík


Verze Andílek


Po necelých 4 hodinách v cíli

Tak jsem se konečně dočkala. V pátek 21.8.2009 jsem si doběhla do cíle pro nejcennější trofej-po cca necelých čtyřech hodinách provázených bolestí, ale i neskutečným odhodláním „dát to“ se mi narodila dcera Markétka s mírami 3,10 kg a 48 cm.
Celé těhotenství jsem žertovala, že když se mi letos nezadaří běžet maraton, zkusím alespoň ten porod zvládnout pod čtyři hodiny. A ono se to povedlo, byť s vypětím všech sil. Určitě mi byla nápomocná má dobrá fyzická kondice, myšlenky na maraton se mi i během porodu několikrát mihly hlavou.
Teď mám před sebou pár týdnů „dávání se dohromady“ a 1. října 2009 si plánuji svůj velmi mírný první potěhotenský a poporodní trénink.

pondělí 20. července 2009

Nové tréninkové metody (aneb bojuji s okurkovou sezonou)

Vzhled k mé absenci na všelijakých běžeckých závodech musím občas přemýšlet, jakým příspěvkem obohatit svůj blog. Dneska se mi podařilo získat - i přes trvající okurkovou sezonu - unikátní záběry nové tréninkové metody předsedy mého domovského běžeckého oddílu MK Seitl Ostrava. Na videozáznamu uvidíte, co všechno náš Hallootto dělá pro mužské členy oddílu, jakými rafinovanými způsoby se jim snaží zpestřit letní přípravu. Dále účinkují členky...???

pátek 17. července 2009

37.těhotýden - zas je všechno jinak Die 37.-te Woche - schon wieder ist es alles ganz anders

Chápete už, proč ráno běhám? To je moje trasa - nádhera co? Verstehen sie, warum ich laufe? Das ist meine Strecke im Wald, schoen, nicht wahr?



Před startem...vor dem Start...

Zase je všechno jinak...Jsem ve 37.týdnu těhotenství a už jsem měla v úmyslu s běháním skončit.Pro jistotu. Jenže! Dnes ráno se mi nějak nedařilo spát, vzbudila jsem se už kolem 5:30hod. a ne a ne zabrat.Venku navíc svítilo sluníčko a vzduch byl ještě takový svěží, žádné dusno. Hned jsem měla brouka v hlavě-což si takhle ještě jít zaběhat. Nechtělo se mi ale jít přes sídliště pěšky, no vůbec se mi nechtělo chodit, mám přece nárok na trochu lenosti a rozmařilosti.
Sedla jsem si tedy na kolo a ty dva kilometry od mého bytu na pilinovou dráhu v Bělském lese jsem zvládla coby cyklistka. Na ovále už bylo hodně lidí. Nejdříve jsem si dala protahovací cvičení, pořádně se rozdýchala a „vyběhla“ na dráhu. Nakonec jsem dala 4 kilometry v podobě rozvážného indiánského běhu. Odhladla bych to na 70% běhu a 30% svižné chůze. Už po prvních metrech jsem byla ráda za své rozhodnutí vyrazit ráno ven, cítila jsem se skvěle.Mrňousek spal a nekopal. Po běhu jsem si dala strečink a na kole vyrazila opět domů, jako úplně nový člověk, nabitý energií. A jako bonus jsem cestou dostala náááááááááááááááááádherný hlad a chuť na snídani!
Jak je vidět z přiložených fotografií (omluvám zhoršenou kvalitu-jsou foceny mobilem), bylo to idylické ráno.




Ich bin gerade in der 37-te Woche meiner Schwangerschaft. Heute morgen konnte ich nicht schlafen, ich habe schon um 5:30 Uhr geweckt. Was jetzt machen? Laufen? Spazierengehen? Ein Buch lesen? Essen und Kaffee trinken?
Ich habe mich fuer Sport entschieden. Zuerst bin ich radgefahren. Nur 2 Km, von meine Wohnug bis im Wald. Im Wald bin ich zuerst geturnt und dann 4 Km gelaufen (d.h. etwa 70% der Lauf, 30% das Gehen).Nach Hause bin ich wieder gelaufen und ich habe mich auf dem Fruehstueck gefreut.
Einfach gesagt – ein idyllischer Morgen. Obwohl ich wollte faul sein, bin ich wieder gelaufen...

pondělí 13. července 2009

Sobota ve znamení Karvinské desítky

Tak se moderuje dětská tombola
Robert poprvé na startu

Běžecká rodinka


Anetka běží a baví jí to



Moderátoři na startu




Sobota 11. července proběhla v naší rodině ve znamení běhu. Podnikli jsme hromadný nájezd na 5. ročník běhu městem Karviná. Předchozí dva ročníky jsem běžela hlavní závod, pokaždé se mi v Karviné moc líbilo. Letos jsem poprvé byla v pozici moderátora, pozorovatele, fotografa a fanouška.
Nejprve k tomu moderování. Mirek Kravčík coby člen konkurenčního, ale hlavně organizačního týmu závodu BK SAK Karviná (alias Černí jezdci) požádal mně a Rosťu Bažanowského o kolegiální výpomoc. Nejprve jsem s radostí souhlasila, ale pak mě trochu (kecám-hodně) přepadla nervozita a obavy, zda se nezakoktám a nebudu plácat nesmysly. Ale co člověk jednou slíbí, měl by splnit a když by bylo nejhůř, mohla jsem např. začít simulovat porodní bolesti a ze závodu se zdekovat J Podobně nervozní byl i Rosťa, který mě před závodem několikrát se slzou v oku žádal, ať odpočívám, nikde neběhám a nezpůsobím si předčasný odjezd do porodnice, protože v takovém případě by byl na moderování sám.
Přiznám se bez mučení, že počáteční ¼ hodinka byla krušná, naštěstí se začínolo během předškoláků na 200 metrů. A nervozita byla pryč. Následoval běh mladších žáků na 400 metrů, starších žáků, moderování dětské tomboly, kondiční běh na 800 metrů a u hlavního závodu – ženy 5 km a muži 10 km jsem zjistila, že se vlastně báječně bavím. Vyhlášení výsledků už byla třešinka na dortu a u tomboly pro hlavní účastníky běhu jsem se občas musela kousat do rtu, abych se nesmála na „plné pecky“ (při takovém druhu smíchu totiž semtam chrochtnu anebo hýknu a to jsem do mikrofonu předvádět nechtěla).
Závod na 400 metrů – mladší žáci – běžela moje Anetka. Skončila pátá. Ale to není důležité. Bylo důležité, že běžela naplno, projevila soutěživého ducha a přeběhla i nějaké starší kluky. Od malička se jí snažím vést ke sportu a myslím si, že Karviná ji přiblížila k názoru, že běhání je vlastně moc fajn (organizátorům díky za medaile a dárky pro všechny účastnivší se děti).
Kondiční závod na 800 metrů běžel manžel Robert. Byl to jeho první závod v životě udělal mi moc velkou radost, že se přihlásil. Před závodem byl lehce nervozní, dokonce si ode mě nechal poradit i nějaké cviky na zahřátí a lehký strečink. Doběhl šestý. To není špatné, neuplynulo totiž moc dlouho od jeho operace kolene. V cíli mi říkal, že se i závod líbil a za rok by to zkusil zase!
Domů do Ostravy jsem dorazili až kolem 20.30 hodin. Byla jsem dost ucaprtaná, ale spokojená. A spokojený byl i Robert-doma byla tichá domácnost, protože z celedenního mluvení jsem byla tak unavená, že už jsem večer byla ... POTICHU!!!!

čtvrtek 2. července 2009

6 kilometrů ve 35-tém těhotýdnu 6 km in der 35.-te Woche

Tak tady páchám strečink a skrzevá protahovanou nohu bedlivě pozoruji dění na ovále
Ich recke gerade meine Beine und ueberwache die Laufstrecke dazu

Tak to jde i v 35.-tém týdnu...Dneska ráno jsem opětovně vyběhla na svou oblíbenou trasu do Bělského lesa. Počáteční 2 kilometry jsem ovšem pojala jako indiánský běh, cca po 500 metrech jsem vždy přešla v rychlejší chůzi. Následovalo protažení a pak už souvislý běh či spíše rozvážný jogging. Nakonec jsem vydržela běžet další 4 kilometry v naprosté pohodě. V „cíli“ jsem byla sice lehce upocená, nikoli však zadýchaná, takže jsem běžela v tepové frekvenci pro Mrňouska neškodné.
Je fakt, že teď už nevybíhám bez mobilního telefonu (co kdybych náhodou potřebovala rychlý převoz do porodnice) a preferuji místa, kde běhá více lidí (třeba se mezi běžci v Bělském lese nachází i nějaký porodník). Jsem teď schopná běhat jen ráno. Odpoledne a večer už bývám unavená a na „trať“ se mi už nechce a nemám ani důvod se do něčeho nutit.
Ale asi už stejně moc dlouho běhat nevydržím, možná ještě týden, dva a konec...Začala mi už mateřská a měla bych přece jen trošku odpočívat a spát do zásoby. O to více se těším na svůj první potěhotenský závod. Pravděpodobně jím bude až listopadový ¼ maraton Lenkyčlenky, který budu letos pořádat již potřetí. Ale teprve letos bude závod poprvé zařazený do poháru RYBOST a do MSBP. Půlmaraton i maraton pro letošní rok vynechám, moje chvíle pro maratonský čas pod 4 hodiny doufám přijde v roce 2010!
Eine kurze Meldung fuer MEPA-Sportsverein
Noch heute bin ich gelaufen-zuerst 2 Km ganz langsam und mit Pause, dann habe ich die Streckung gemacht und dann ist der ununterbrochene Lauf nachgefolgt.

pátek 19. června 2009

Jak se běhá ve 33. týdnu? Das Laufen in der 33.-te Woche

Tak původně jsem si už tento 33. týden svého těhotenství říkala, že už mám nárok na nějakou tu lenivost a s běháním skončím. Jenže dneska jsem nad ránem nemohla spát, venku začalo svítit sluníčko, vzduch tak nádherně voněl, takže jsem si ještě před odchodem do práce nazula boty, do uší dala sluchátka a vyrazila do lesa. Kupodivu jsem nebyla sama. Nejen, že v Bělském lese v 5 hodin ráno narazíte na hordy cyklistů, ale sem tam narazíte i na běžce (a taky na srnky, zajíce, veverky a podobnou drobotinu).
Běželo se mi moc dobře. Je fakt, že jsem se skoro vůbec nezadýchala, pořád jsem si hlídala tepovou frekvenci. Nakonec jsem si dala 5-ti kilometrový okruh ve velmi pohodovém tempu. Těch 5 kilometrů jsem totiž běžela přesně 37 minut. I když termín běžela je snad až příliš odvážný – spíše bych měla zvolit termín lehce joggovala. A jak se již stalo tradicí, běh mého Mrňouska totálně ukolébal, takže z toho vyvozuji, že mu nevadil!
Kromě běhání si ještě troufnu na kolo, jsem teď z celé naší rodiny nejpomalejší, pravidelně mě totiž předjíždí moje malá Anetka na dětském kole bez přehazovačky. Začala jsem i navštěvovat rehabilitační cvičení pro těhotné a jednou týdně si jdu zaplavat. Stále tedy nevím, co jsou bolesti v zádech, otékání nohou a jiné těhotenské „libůstky“ (ale při chůzi do schodů už funím, to zase jo). Jen ta moje váha si dělá co chce, hlásí už + 13 kg .
Netroufnu si vůbec odhadnout, jak dlouho mi běhání vydrží, sama jsem překvapená, že to ještě stále jde. Snad je to i zásluhou běžeckých bot. Nechci dělat reklamu, ale v celoodpružených botkách zn. Asics nevím, co jsou bolavá kolena, záda, kyčle. Běhám aktivně cca 3 roky, vystřídala jsem už hodně značek, ale téhle už zůstanu věrná!

Meldung fuer MEPA-Sportsverein:

Urspruenglich habe ich gedacht, dass im 33.-te Woche meiner Schwangerschat habe ich schon das Recht, faul zu sein. Urspruenglich wollte ich mit dem Laufen enden. Aber heute Morgen konnte ich nicht schlafen, die Sonne hat geschienen, der Luft hat geduft, so dass vor der Arbeit habe ich meine Laufschuhe angezogen, MP3 Player mitgenommen und bin im Wald augebrochen. Zum Wunder war ich um 5 Uhr im Wald nicht alleine. Ich habe mehrere Radfahrer getroffen, auch ein paar Laeufer und Rehe, Hasen und Eichhoerchen dazu.
Das Laufen war sehr angenehm, es hat mir sehr gut gelaufen. Ich war fast nicht atemloser, ich habe immer meine Herzfrequenz kontrolliert. Am Ende bin ich 5 Kilometer gelaufen - mit der Zeit 37 Minuten. Und ich denke, dass mein Baby (mein sgnt Passagier) auch sehr zufrieden war, weil er (sie?) der ganze Zeit geschlafen hat.
Ich weiss nicht, wie lange ich noch laufen koennen weerde. Ich selbst bin sehr ueberrascht, dass es noch immer geht. Vielleicht kann ich mich meiner Laufschuhe bedanken, dank der Marke Asics habe ich keine Problemen mit Knie, Ruecken usw. Ich denke, dass ich schon meine Marke gefunden habe :-).

úterý 9. června 2009

Postupimskýpůlmaraton - být přitom a neběžet - Potsdammer Halbmarthon:dabei sein und nicht laufen

Thomas 1285 v cíli smějící se - Thomas 1285 im Ziel
Je odstartováno - Nach dem Startschuss

Neběžím, ale jsem při tom - Ich laufe nicht, aber bin dabei



Taky Frank běžel svůj první půlmaraton - Auch Frank ist seinen ersten Hlabmarathon gelaufen


Tak jsem o víkendu poprvé zažila,jaké to je, být na závodech a přitom neběžet. Byla jsem v Potsdami (Postupimi) podpořit své německé kamarády v jejich prvním půlmaratonu.
1/2maraton v Postupimi je součástí Zámeckého maratonu, letos se běžel již 6.ročník. Trasa závodu byla zvolena tak, aby se běžci cestou měli čím kochat, vedla mimo jiné historickým centrem kolem všech známých pamětihodností města - zámek Babelsberg, Cecilienhof, zámek Sanssouci nebo Nový palác. Půlmaratonci běželi jedne okruh, maratonci dva. Start i cíl byl a areálu stadionu.
Počasí vypadalo všelijak,jenom ne příznivě. Už od soboty lilo jako z konve, naštěstí se v neděli 9:00 umoudřilo a déšť přešel v občasné mrholení, chvílemi nepršelo vůbec a teplota se ustálila někde kolem 15C.
Němci amatérským během žijí. Alespoň podle účasti. Na startu se sešlo kolem 3-tisíc účastníků, doprovázených svými fanoušky, známými a rodinou. V okolí se vyrojili stánky s klobásami, preclíky, pivem a dalšími pochutinami. To hlavně pro ty fanoušky, aby se během čekání na závodníky nenudili a nepadli hlady a žízní.
Přiznám se, že když jsem slyšela startovní výstřel, pěkně mi škublo v nohách a měla jse obrovskou chuť se rozběhnou taky. Ale 21 km jsem už ve 31. těhotýdnu nechtěla riskovat. Pokud byl ovšem pro mě start náročný, tak ještě horší bylo vidět dobíhat závodníky do cíle. Hlavně ty s časem nad 1:45 a výše. Úplně jsem se viděla na jejich místě a zase na mě padl smutek, že neběžím. No tak jsem se alespoň o to více urputněji snažila povzuzovat a fotit a studovat různé běžecké styly. Bylo na co koukat.
Velkou radost mi ale udělali kamarádi, kteří úplně všichni doběhli do cíle. Asi před rokem jsme se totiž rozhodli a založili v Budapešti malý neoficiální běžecký oddílek tzv. Mepa-Sportsverein o počtu 5 mužů a jedné ženy za účelem podpořit běžeckého nováčka Thomase v jeho přání zaběhnout v červnu 2009 svůj první půlmaraton. Celý rok jsme spolu všichni byli v e-mailovém, telefonickém a skype kontaktu, vzájemně si vymněvali tréninkové plány, hlášení ze závodů a hlavně se podporovali. Thomas nastupoval na start s těmito předsevzetími: doběhnout, nebýt poslední a vejít se do času 2:15. Nakonec předčil své očekávání, protože výsledný čas činil 2:10. Úplně ho to nadchlo. Co je obrovský bonus navíc,jako dlouholetý kuřák se během své roční půlmaratonské přípravy úplně odnaučil kouřit a ještě i výrazně zhubl. Je tedy jasným dokladem toho,jak je běhání prospěšné.
Takže nekonec smutek z mého neběžení vytřídala radost. Už jsem si domluvili další běžecké setkání na nějakém evropském půlmaratonu na jaře 2010. Třeba v Praze, Vídni, Freiburgu nebo....?To už budu stoprocentě na startu i já. Tak a přináším i nějakou tu fotodokumentaci...
Abych nezapoměla – koho zajímají oficiální stránky s kompletními výsledky, může mrknout na : http://www.potsdamer-schloesser-marathon.de/

Am Wochende habe ich erstenmal erlebt, wie ist das-sich am Wettkapf teilnehmen und trotzdem nicht laufen. Ich war im Potsdam-ich wollte meine Freunde waehrend dem Halbmarathon unterstuetzen. Potsdamer Halbarathon ist der Teil des Schlossmarathons. Dieses Jahr hat sich schon um 6-te Jahrgang gehandelt. Die Strecke wurde sehr gut ausgewahlt. Der Rundkurs mit Start und Ziel im Stadion Luftschiffhafen führt vorbei an Sehenswürdigkeiten des Weltkulturerbes wie dem Schloss Babelsberg, Cecilienhof, Schloss Sanssouci oder dem Neuen Palais. Halbmarathon hat eine Runde und Marathon haben zwei Runden gebildet.
Obwohl am Samstag fast ganzem Tag geregnet hat, am Sonntag um 9:00 Uhr hat regnen aufgehoert, es war wolkig und Temperatur etwa 15 C. Ideal fuer das Laufen!
Als ich Startschuss gehoert habe, wollte ich auch laufen. Es war nicht einfach nur gucken!!! Und noch schlimste war es im Ziel, ich war so neidisch, als ich alle Laufer im Ziel gesehen habe...Trotzdem habe ich GROSSE Freude gehabt, als ich alle Mitglider unserem MEPA- Sportsverein im Ziel gesehen habe. Vor dem Lauf hat unser Halbmarathon-Neuling Thomas mehrere Wunsche gehabt: nach dem Ziel gelaufen kommen , nicht der letzte sein und die Zeit 2:15 haben. Er hat seinem Wunsch nicht nur nicht nur erfuellt, sonder auch verbessert-im Ziel hat Thomas Zeit 2:10 gehabt.
Ofizeille Ergebnisse kann man auf www
www.potsdamer-schloesser-marathon.definden.
Ja und noch etwas. Unsere Lautreffen hat uns so gefallen, dass wir schon verabredet haben-neachstes Jahr treffen wir uns beim Halmarthon wieder. Im Prag,Wien,Freiburg oder.....????

pátek 29. května 2009

Jak se běhá ve 30.-tém těhotýdnu

Jednoduše řečeno: pomalu a ufuněně, přesto s úsměvem. Stále se mi daří vyběhnout asi tak 3x do týdne, pokaždé mé trasa vede po rovince, na lesních stezkách a bývá dlouhá přibližně 6 km. Už jsem vypustila asfaltové chodníky, myslím si, že s přibývající váhou by to neprospívalo mým kloubům. Abych si udržela přijatelnou a pro Mrňouska neškodnou tepovou frekvenci, běhám teď průběrnou rychlostí 1 km za cca 7:20 minut. To už je taková rychlejší chůze. Co nikdy neopomenu, je zahřátí a rozcvičení před běháním a nedfláknutý strečink po doběhu.
Občas se na své trase setkávám s nechápavými pohledy kolemjdoucích ve smyslu: „co ta ženská s tím břichem vyvádí (nutno ovšem podotknout, že běžci se tváří chápavě) ???? Ale je fakt, že mi běhání pořád dělá hodně dobře na těle i na duchu, dobíjí mě optimismem. Běhávám teď výhradně po ránu, kdy je v lese svěží vzduch a já mám ještě plno energie. Mrňousek celý dobu spí, běhání ho prostě ukolébává.
Jako kompenzaci si v týdnu zařadím i pilates a plavání, s rodinkou občas vyjedeme na kole. Bez pohybu prostě nedokážu být…Pokud své současné těhotenství porovnám s tím před 7-mi lety, cítím se teď daleko lépe, všechno zvládám v daleko lepší pohodě.
Ve středu 27.5. jsem měla v úmyslu zkusit si zaběhnout si 5 km na dráze ve Frýdku – Místku. Jen tak, abych nezapoměla na závodní atmosféru a potkala známé tváře. No nepovedlo se. Ale už teď se těším na první červnový víkend. Jedu do Postupimi na Schlossmarathon. Sice se ho nezúčastním jako běžec, ale budu o to usilovněji fandit svým německým kolegům, se kterými jsme touhle dobou před rokem založili tzv. „MEPA Sportsverein“A zcela jistě po svém návratu přinesu bohatý písemný a obrazový materiál.

pátek 1. května 2009

Asi poslední těhozávod - Wahrscheinlich der letzte Schwangerschaftswettkampf

Příjezd na start-jak je vidět, používám ochranných pomůcek
Možná Martina přesvědčím, aby se stal novým členem MK Seitl

Já běžím...



Los Mentalos


A decentní skupina Metalowy pies




Tak si myslím, že to nemohlo dopadnout lépe. Na středu 29.4. jsem si naplánovala asi svůj poslední běžecký závod. I. ročník Kateřinského běhu na 5 km v Hrabové. Konal se u příležitosti 5. Výročí obnovení kostelíku sv. Kateřiny, který byl téměř zničen při požáru.
Závod organizoval nejen náš klub MK Seitl Ostrava , ale také městská část Ostrava – Hrabová (a její sympatický pan starosta). Zázemí tentokrát bylo připraveno na hřišti TJ Sokol Hrabová. Dobrá volba, protože v případě hezkého počasí je zde prima posezení na zahrádce. Místní „bufet“ čepuje více druhů piv, mezi jinými i Ostravar 10 a najde se i něco k zakousnutí, což je po závodech zásadní věc. Myslím, že podobného smýšlení bylo i dalších 52 běžců s doprovodem...
Výhodou dnešního závodu bylo i to, že jsem ze svého bydliště i zpět v pohodě dojela na kole (je to celkem nějakých 12 km dohromady), takže už cesta na start závodu byla pro mě rozvičkou a pak už mi před samotným během stačil jen lehký strečink.
Startovalo se v 17.00 hodin za slunečného počasí, trať měřila 2,5 km, běžela se tedy dvě kolo po převážně asfaltovém povrchu . Kdybych tento start měla v úmyslu běžet naplno, řekla bych, že bylo skoro horko. Ale protože jsem nasadila „vychutnávací tempo“, teplo a sluníčko mi nijak nevadilo. Poměrně dlouhou dobu –cca do 4 km jsem běžela asi 4.-tá od konce. Potom mě skupina „Tří králů“ složená z Ladi Matysýka, jeho nové kolegyně a Otíka Seitla vyzvala ke společnému doběhu do cíle, a tak jsme doběhli společně s časem někde kolem 31:08.
Než rozhodčí a pořadatelé sestavili konečné pořadí , dala jsem si dobře načepovanou a vychlazenou desítku (jenom jednu samořejmě) a zdrbla s kolegy běžci. No prostě paráda!!!


P.S. Tak a teď něco k tomu, proč jsem dneska asi běžela poslední těhozávod. Ve 26.týdnu mám už 10 kg nahoře a začíná mi dělat problém běh po asfaltu a jiném tvrdém povrchu, po doběhu mě vždycky hodně bolí holeně. A to i přesto, že běhám v hodně kvalitních odpružených botách. Jinak ale hodlám běhat dále-jak jsem již psala, chodím běhat do Bělského lesa, na pilinovou dráhu, teda do měkkého.Tady ještě zvládnu bez problémů 10 km. No nějak to bez těch závodů budu muset vydržet. Vždyť už jde jen o 3 měsíce. A konečně se jich můžu účastnit jako...ROZHODČÍ
Fuer MEPA Sportsverein: Spaeter uebersetze ich alles :-)

sobota 25. dubna 2009

Jak jsem se stala rozhodčí


To bylo tak...jednoho krásného dne rozhodl náš předseda Hallootto, že se nám nedostává rozhodčích a hledal ve svém okolí nějakou tu chytrou hlavu, která by se nechala ukecat. Narazil na mě, vymluvil mi zkoušky trenérské a vylíčil v růžových barvách mou skvělou kariéru rozhodcovskou. Argumentoval zejména účastí na Zlaté tretře a podobných podujatích, nad kterými zaplesá srdce každého běžce.

Tento víkend nadešel den (dny) "D". V pátek odpoledne začalo na Městském stadioně ve Vítkovicích školení. Nejprve do nás vtloukali pravidla vrhů a hodů. Přiznávám dopředu, že toto bude moje slabá stránka. Sobota už byla za odměnu, protože kromě skvělého oběda se nám dostalo "naléjvárny"z pravidel běhů a víceboje a to už jsem se "chytala". Závěrečný cca 1/2 hodinový test se dal zvládnout no a ve tři hodiny dopoledne jsem již dorazila domů s průkazem a odznakem v kapse (viz fotodokumentace).Je mi jasné, že v úterý "na schůzi" dlužím pizzu :-)

úterý 21. dubna 2009

Konečně fotodokumentace z Pustkovecké desítky - 10 Km in Ostrava - Pustkovec Endlich Fotodokumentation

Soutěž před závodem: kdo má větší břicho - já nebo rozhodčí Sandokan?
Der Wettkampf vor dem Wettlauf: wer hat groesser Bauch - ich oder Schiedsrichter Sandokan?
Na trati a skoro poslední - lehce a hravě
Auf die Strecke und fast die letzte - leicht und spielend

V cíli doprovázená povzbuzovači Liborem a Andym
Im Ziel angerend ermutert von Libor und Andy


V cíli toho nemám plné zuby, to si jen zakrývám oči před náporem slunečních paprsků
Im Ziel haengt es mir nicht zum Halse heraus, ich nur bedecke Augen vor dem Sonnenschein



čtvrtek 16. dubna 2009

Zvesela se běžela Pustkovecká 10 - Lustig bin ich 10 Kilometr in Pustkovec gelaufen

Nejlepší z nejlepších alias Metalowy pies a Paparazzi (jo a už se trochu zakulacuji)
Die BESTE von BESTEN (na ja ich habe schon ein bisschen zugenommen)
Před startem - ten kočárek ještě není můj,ale kolegyně běžkyně Radky a její Lucinky
Vor dem Start (der Kinderwagen ist noch nict mein, sonder von meiner "Laufkollegin)

Už dlouho jsem se nenasmála tak, jako při včerejší Pustkovecké desítce...A přitom se nejednalo o požívání desetistupňového piva Pustkovec, nýbrž o zcela regulérní závod na 10 km trati splňující kritéria IAAF!
Startovalo se při slunečném počasí v 17 hodin. Závod nebyl zařazen do žádného poháru, středa není víkend a přece se nás sešlo něco kolem 50-ti běžců. Hned po cca 100 metrech mě všichni předběhli. Teda až na Jiřinu Jadrníčkovou, která původně závodit vůbec nechtěla, jen se přišla podívat a fandit a po cca 3 km závod ukončila. To, že poběžím sama jsem očekávala, takže jsem běžela vybavena hodně povzbudivou hudbou ve svém MP3 přehrávači. Mrňousek snášel běh se stoickým klidem (ani se nehnul, ani mě nekopnul) a já jsem si držela po celou dobu stejné tempo. Odhadla jsem si, že 10 km s tepovkou na 140 uběhnu tak za cca 1:10 hod. Jenomže se mi běželo překvapivě dobře, hravě a lehce. Tedy první dva kilometry jsem se trochu trápila, bolely mě holeně (myslím si, že je to způsobeno mým váhovým přírůstkem). Potom však veškerá bolest opadla a já jsem přestala sledovat nejen kilometry, ale i čas. Zapoměla jsem zmínit, že trať měla podobu 4 okruhů po 2,5 km, běželo se po asfaltových chodnících částečně v parku „za plného provozu“, tedy případných fanoušků bylo dosti.
Jaké to vlastně je, běžet na chvostu? Nestresující! Možná si jen příště vyndám z očí kontaktní čočky, abych tolik neregistrovala soucitné pohledy kolemdoucích (proboha, má to za ženská zapotřebí, běhat s číslem v parku no a k tomu s tím břichem, no to se nedivíme, že je poslední...), možná si trošku zacpu uši, abych tolik neslyšela (proboha, vždyť ten běh ničí klouby...), ale určitě si ještě nějaký závod zaběhnu, protože běhání je prima i s pasažérem.
Cca 2 km před cílem mi přiběhli naproti Libor Homer Svozil a Tomáš Andy Mrajca, kluci vyklusávali a přitom mě povzbuzovali...Posledních pár metrů jsem sice nesprintovala, ale dobíhala jsem už sama za mohutného povzbuzování kolegů běžců. Čas mě překvapil, byl něco kolem 1:02 hod (přesně jsem si to ještě nezjišťovala). No a dostávám se konečně k tomu záchvatu smíchu. Běželo totiž celkem 5 žen. Nejprve se vyhlašovalo absolutní pořadí a poté pořadí podle kategorií. No a právě v kategorii ženy nad 35 let jsem skončila...TŘETÍ!!! Takže byla nejenom „medaila“ za účast, ale i pohár za umístění. Fakt mě to hrozně rozesmálo, jojo běhání jsou někdy paradoxy!

Am Mitwoch habe ich sehr viel gelacht. Ich habe an einen Wettkampf teilgennomen – es hat sich um 10 Km Lauf in Ostrava – Pustkovec gehandelt. Am Start waren etwa 55 Laeufer, davon 6 Damen (zwei aus der Kategorie 18 – 35 Jahre, vier aus der Kategorie 35 und mehr J) . Das wetter war sonnig und warm, die Strecke hat mir auch gefallen (4x 2,5 Km Runde im Park) und ich war froh, dass ich meine „Laufkollegen“ wieder gesehen habe. Ich bin sehr langsam gelaufen. Mit 9 Kilos , die ich schon zugennomen habe, geht es anders nicht. Ich habe gedacht, dass fuer 10 Kilometr werde ich etwa 1 Stunde und 10 Minuten brauchen. ABER!!! Im Ziel habe ich mit meiner Zeit ueberrascht: 1.01:17. Und ich habe sogar eine Kollegin uebergeholt!!!
Und warum habe ich gelacht? Mit meiner Zeit war ich DRITTE in meiner Kategorie. Der Lauf ist manchmal voller Paradoxe J