pondělí 20. července 2009

Nové tréninkové metody (aneb bojuji s okurkovou sezonou)

Vzhled k mé absenci na všelijakých běžeckých závodech musím občas přemýšlet, jakým příspěvkem obohatit svůj blog. Dneska se mi podařilo získat - i přes trvající okurkovou sezonu - unikátní záběry nové tréninkové metody předsedy mého domovského běžeckého oddílu MK Seitl Ostrava. Na videozáznamu uvidíte, co všechno náš Hallootto dělá pro mužské členy oddílu, jakými rafinovanými způsoby se jim snaží zpestřit letní přípravu. Dále účinkují členky...???

pátek 17. července 2009

37.těhotýden - zas je všechno jinak Die 37.-te Woche - schon wieder ist es alles ganz anders

Chápete už, proč ráno běhám? To je moje trasa - nádhera co? Verstehen sie, warum ich laufe? Das ist meine Strecke im Wald, schoen, nicht wahr?



Před startem...vor dem Start...

Zase je všechno jinak...Jsem ve 37.týdnu těhotenství a už jsem měla v úmyslu s běháním skončit.Pro jistotu. Jenže! Dnes ráno se mi nějak nedařilo spát, vzbudila jsem se už kolem 5:30hod. a ne a ne zabrat.Venku navíc svítilo sluníčko a vzduch byl ještě takový svěží, žádné dusno. Hned jsem měla brouka v hlavě-což si takhle ještě jít zaběhat. Nechtělo se mi ale jít přes sídliště pěšky, no vůbec se mi nechtělo chodit, mám přece nárok na trochu lenosti a rozmařilosti.
Sedla jsem si tedy na kolo a ty dva kilometry od mého bytu na pilinovou dráhu v Bělském lese jsem zvládla coby cyklistka. Na ovále už bylo hodně lidí. Nejdříve jsem si dala protahovací cvičení, pořádně se rozdýchala a „vyběhla“ na dráhu. Nakonec jsem dala 4 kilometry v podobě rozvážného indiánského běhu. Odhladla bych to na 70% běhu a 30% svižné chůze. Už po prvních metrech jsem byla ráda za své rozhodnutí vyrazit ráno ven, cítila jsem se skvěle.Mrňousek spal a nekopal. Po běhu jsem si dala strečink a na kole vyrazila opět domů, jako úplně nový člověk, nabitý energií. A jako bonus jsem cestou dostala náááááááááááááááááádherný hlad a chuť na snídani!
Jak je vidět z přiložených fotografií (omluvám zhoršenou kvalitu-jsou foceny mobilem), bylo to idylické ráno.




Ich bin gerade in der 37-te Woche meiner Schwangerschaft. Heute morgen konnte ich nicht schlafen, ich habe schon um 5:30 Uhr geweckt. Was jetzt machen? Laufen? Spazierengehen? Ein Buch lesen? Essen und Kaffee trinken?
Ich habe mich fuer Sport entschieden. Zuerst bin ich radgefahren. Nur 2 Km, von meine Wohnug bis im Wald. Im Wald bin ich zuerst geturnt und dann 4 Km gelaufen (d.h. etwa 70% der Lauf, 30% das Gehen).Nach Hause bin ich wieder gelaufen und ich habe mich auf dem Fruehstueck gefreut.
Einfach gesagt – ein idyllischer Morgen. Obwohl ich wollte faul sein, bin ich wieder gelaufen...

pondělí 13. července 2009

Sobota ve znamení Karvinské desítky

Tak se moderuje dětská tombola
Robert poprvé na startu

Běžecká rodinka


Anetka běží a baví jí to



Moderátoři na startu




Sobota 11. července proběhla v naší rodině ve znamení běhu. Podnikli jsme hromadný nájezd na 5. ročník běhu městem Karviná. Předchozí dva ročníky jsem běžela hlavní závod, pokaždé se mi v Karviné moc líbilo. Letos jsem poprvé byla v pozici moderátora, pozorovatele, fotografa a fanouška.
Nejprve k tomu moderování. Mirek Kravčík coby člen konkurenčního, ale hlavně organizačního týmu závodu BK SAK Karviná (alias Černí jezdci) požádal mně a Rosťu Bažanowského o kolegiální výpomoc. Nejprve jsem s radostí souhlasila, ale pak mě trochu (kecám-hodně) přepadla nervozita a obavy, zda se nezakoktám a nebudu plácat nesmysly. Ale co člověk jednou slíbí, měl by splnit a když by bylo nejhůř, mohla jsem např. začít simulovat porodní bolesti a ze závodu se zdekovat J Podobně nervozní byl i Rosťa, který mě před závodem několikrát se slzou v oku žádal, ať odpočívám, nikde neběhám a nezpůsobím si předčasný odjezd do porodnice, protože v takovém případě by byl na moderování sám.
Přiznám se bez mučení, že počáteční ¼ hodinka byla krušná, naštěstí se začínolo během předškoláků na 200 metrů. A nervozita byla pryč. Následoval běh mladších žáků na 400 metrů, starších žáků, moderování dětské tomboly, kondiční běh na 800 metrů a u hlavního závodu – ženy 5 km a muži 10 km jsem zjistila, že se vlastně báječně bavím. Vyhlášení výsledků už byla třešinka na dortu a u tomboly pro hlavní účastníky běhu jsem se občas musela kousat do rtu, abych se nesmála na „plné pecky“ (při takovém druhu smíchu totiž semtam chrochtnu anebo hýknu a to jsem do mikrofonu předvádět nechtěla).
Závod na 400 metrů – mladší žáci – běžela moje Anetka. Skončila pátá. Ale to není důležité. Bylo důležité, že běžela naplno, projevila soutěživého ducha a přeběhla i nějaké starší kluky. Od malička se jí snažím vést ke sportu a myslím si, že Karviná ji přiblížila k názoru, že běhání je vlastně moc fajn (organizátorům díky za medaile a dárky pro všechny účastnivší se děti).
Kondiční závod na 800 metrů běžel manžel Robert. Byl to jeho první závod v životě udělal mi moc velkou radost, že se přihlásil. Před závodem byl lehce nervozní, dokonce si ode mě nechal poradit i nějaké cviky na zahřátí a lehký strečink. Doběhl šestý. To není špatné, neuplynulo totiž moc dlouho od jeho operace kolene. V cíli mi říkal, že se i závod líbil a za rok by to zkusil zase!
Domů do Ostravy jsem dorazili až kolem 20.30 hodin. Byla jsem dost ucaprtaná, ale spokojená. A spokojený byl i Robert-doma byla tichá domácnost, protože z celedenního mluvení jsem byla tak unavená, že už jsem večer byla ... POTICHU!!!!

čtvrtek 2. července 2009

6 kilometrů ve 35-tém těhotýdnu 6 km in der 35.-te Woche

Tak tady páchám strečink a skrzevá protahovanou nohu bedlivě pozoruji dění na ovále
Ich recke gerade meine Beine und ueberwache die Laufstrecke dazu

Tak to jde i v 35.-tém týdnu...Dneska ráno jsem opětovně vyběhla na svou oblíbenou trasu do Bělského lesa. Počáteční 2 kilometry jsem ovšem pojala jako indiánský běh, cca po 500 metrech jsem vždy přešla v rychlejší chůzi. Následovalo protažení a pak už souvislý běh či spíše rozvážný jogging. Nakonec jsem vydržela běžet další 4 kilometry v naprosté pohodě. V „cíli“ jsem byla sice lehce upocená, nikoli však zadýchaná, takže jsem běžela v tepové frekvenci pro Mrňouska neškodné.
Je fakt, že teď už nevybíhám bez mobilního telefonu (co kdybych náhodou potřebovala rychlý převoz do porodnice) a preferuji místa, kde běhá více lidí (třeba se mezi běžci v Bělském lese nachází i nějaký porodník). Jsem teď schopná běhat jen ráno. Odpoledne a večer už bývám unavená a na „trať“ se mi už nechce a nemám ani důvod se do něčeho nutit.
Ale asi už stejně moc dlouho běhat nevydržím, možná ještě týden, dva a konec...Začala mi už mateřská a měla bych přece jen trošku odpočívat a spát do zásoby. O to více se těším na svůj první potěhotenský závod. Pravděpodobně jím bude až listopadový ¼ maraton Lenkyčlenky, který budu letos pořádat již potřetí. Ale teprve letos bude závod poprvé zařazený do poháru RYBOST a do MSBP. Půlmaraton i maraton pro letošní rok vynechám, moje chvíle pro maratonský čas pod 4 hodiny doufám přijde v roce 2010!
Eine kurze Meldung fuer MEPA-Sportsverein
Noch heute bin ich gelaufen-zuerst 2 Km ganz langsam und mit Pause, dann habe ich die Streckung gemacht und dann ist der ununterbrochene Lauf nachgefolgt.