čtvrtek 24. června 2010

Běh olympijského dne 23. 6. 2010 aneb technicky zdatná blondýna na trati



Za chvíli se vlevo stojící Sokolík otočí směrem ke mě a jeho pohled zavadí o můj špatně umístěný foot pod.



Startuje se do kopce. Ale mi to nevadí, protože mi opět začal fungovat sportester.



Nikdy mě neopouští optimismus. Zejména 50 metrů před cílem...




Neuvěřitelné se stalo skutečností. Mám po závodě a přesto piju limo a ještě živě konverzuji na téma běžecký trénink. Stávám se jiným-lepším člověkem :-) ???

Letos se mi to konečně povedlo. Letos jsem konečně běžela Běh olympijského dne. A byl to pro mě závod přínosný...
O přínos č. 1 se zasloužil klubový kolega Sokolík. Jak už jsem na svém blogu několikrát psala, počínaje pražským půlmaratonem mi přestal částečně fungovat sportester zn. Suunto. Začal měřit špatně vzdálenost a průměrnou rychlost na kilometr. Zničeho nic, hned poté, co jsem ho z tréninkových bot přemístila na boty závodní...Byla jsem z toho dost špatná, protože pokud během závodu vím, kolik kilometrů mi zbývá do cíle, dokážu si lépe rozvrhnout síly a lépe se namotivovat...No a jak jsem se tak včera před závodem rozcvičovala a různě natahovala nohy, všiml si se mnou se rozcvičující Karel, že mám na své botě foot pod umístěný „hlavou vzhůru“, tedy naopak. V duchu jsem se nazvala „technicky zdatnou blondýnou“ a poté, co jsme čip umístili správně, stal se zázrak – fungoval!!! Měřil a neremcal!!!
Proto mohl nastat přínos č. 2 – během závodu jsem se na rovince dostávala na čas 4:45 na kilometr, což mě povzbudilo a pozitivně naladilo. Nemám totiž poslední tři měsíce moc příležitosti trénovat a tak se šance na nějaké zlepšování začala pomalu rozplývat a já si už myslela, že kilometr pod 5 minut snad ani nezaběhnu.
Trať závodu byla náročná. Do kopce, ještě více do kopce, z kopce a zase do kopce. Sluníčko nad hlavou a vedro. Potěšila mě občerstvovací stanice s vodou na 5-tém kilometru. Radost nad opětovně funkčním sportesterem mě hnala spolehlivě kupředu a celý běh mi hodně rychle utekl. V cíli jsem byla s časem 46:49,3 , což považuji za čas přímo úměrný mým současným možnostem a schopnostem...
Opětovně se mi rozrostla sbírka triček. To za olympijský den má barvu béžovou a zase je mi veliké, moc veliké, „L“ není moje míra. A nemám asi ani šanci do něj dorůst – pořadatelé nás v cíli nakrmili tatrankou a napojili limem. Ale hezká těla dělá kvalitní česká uzenina hojně zalévaná pivem!!!!

Žádné komentáře: