neděle 29. srpna 2010

Nikdy bych nevěřila, že se to může stát aneb trápení v Třebovicích

Měl to být půlmaraton s časem kolem 1:52 a následné vyklusání 10-ti kilometrů-tak, abych se držela tréninkového plánu na maraton pod 4 hodiny. Člověk míní, ale počasí, forma a kdoví, co ještě mění...
V sobotu se v Ostravě konalo Mistrovství ČR v běhu na 100 kilometrů a kromě toho se jako přidružené závody běžely maraton, půlmaraton a čtvrtmaraton. Chtěla jsem si zkontrolovat, zda se po poctivém tréninku začínám zlepšovat, chtěla jsem si naběhat objemy a také jsem chtěla podpořit a povzbudit ty, co běželi sto kilometrů.
Nevím, co se stalo...První kilometry se mi běžely celkem dobře, byť jsem si ještě na první otočce před naším Halloottou dělala legraci, že se mi nechce. Byla jsem pozitivně naladěná a věřila si.
Jenomže nejprve začalo poprchávat, pak začalo pršet více a více, k tomu zavál vítr a nakonec se počasí dalo charakterizovat slovy klasika: „chčije a chčije“. A mě už na 14-tém!!! kilometru přepadla hrozitánská krize. Asi nejprve uzrála v hlavě, ale pak se bleskurychle přesunula do nohou a já se z průměrného času na kilometr kolem 5:30 dostala nejprve na 6:00 a nakonec někam k 6:30. To už jsem věděla, že je zle. Neběželo mi to. Poprvé za svou běžeckou „kariéru“ jsem přemýšlela, že závod vzdám...Jenže vzdát půlmaraton???
Jsem celkem bojovník a rozhodně nejsem z cukru, takže jsem zatnula zuby a pajdala „statečně“ k cíli. Už jsem ani nenadávala, už jsem brečela. A věděla jsem, že po doběhnutí do cíle se tak maximálně svalím, ale rozhodně dalších 10 km nevyklušu. Asi to na mě to trápení bylo vidět, protože mi asi tak 1,5 km před cílem přiběhl naproti Radůz a doslova mě do cíle dotáhl-pomohl mi tak nejen doběhnout, ale stáhnout čas pod 6 minut na kilometr. Moc za to díky.
V cíli jsem se dozvěděla čas – 2:02:28. Můj nejhorší půlmaratonský čas...Teda jak já byla zdrblá. Naštěstí mě v cíli moji milí běžečtí kolegové utěšovali, že se to občas stane každému, že bylo vážně špatné počasí, že na každého někdy přijde krize.
Nejde-li o život, jde o ... Ale stejně pořád musím uvažovat, co se to stalo. Březnový Hervis ½ maraton v Praze jsem dala za nějakých 1:57, v červnu Olomouc za 1:55 a to jsem nijak moc v tréninku nenaběhala. Od konce června naběhané kilometry zvyšuji, neopomíjím strečink a kompenzační cvičení a Třebovicích zaběhnu ½ maraton za takový hrozný čas. Běhám v tréninku tak málo? Nebo moc? Co sakra dělám špatně? Přiznám se, že jsem si myslela, že se po těhotenství a porodu budu do formy vracet přece jenom rychleji.
Mám trochu obavy, že Wachau maraton nebude závod s cílem zaběhnout konečně pod 4 hodiny. Mým jediným cílem bude ho doběhnout ho a stanovit si tak nový čas, od kterého se budu do budoucna doufám zlepšovat.
Ale to bych nebyla já, abych se ze zklamání brzo neotřepala. Dneska jsem si totiž dala bááááječnou pozávodní regeneraci. V aquaparku Tropicana v polské Wisle. Po cca 4-hodinách plavání, saunování a relaxování ve vířívkách s různou termální a léčivou vodou a následnou konzumací dobrot v místní cukrárně se cítím cca na dvacet a jsem zase plná odhodlání !!!

11 komentářů:

Martina řekl(a)...

Já si myslím, že to nebylo formou nebo tréninkem, určitě máš na víc. Možná, že jsi byla jen nějakým způsobem oslabená - možná na Tebe něco lezlo, možná jsi měla málo energie, možná Ti zkrátka něco nesedlo... nic si z toho nedělej, příště bude zase určitě líp.

Anonymní řekl(a)...

Hele to se občas stane. V Miřejovicích jsem běžel ještě o 11 vteřin hůř než Ty a to jsem na jaře "s prstem v nose" při PIMu vodil na dvě hodiny. Každej závod nemusí vyjít.
Evžen+Sára

Anonymní řekl(a)...

Plná odhodlání!Výborně!Super!Do toho!Bojovnice!Lenka,kterou znám!Vítej zpátky! DANA

Anonymní řekl(a)...

Pokud jak píšeš jsi zvýšila dávky, pak to může být známka únavy, bohužel sis ji vybrala na závodě, ale směrem k maratónu je to dobré znamení, klidně buď ještě nějakou dobu unavená, před maratónem Ti postačí 10 dní se zregenerovat a uvidíš, že to půjde. Saša N.

Sokolík řekl(a)...

To bude dobrý, hlavně se s nikým nesrovnávat, udělat si vnitřní pohodu, máš toho hodně, někdy je to těžké, málo lidí by to zvládlo, chlapů už vůbec ne, jsi dobrá ... co dobrá výborná, nevzdávej to!

Anonymní řekl(a)...

Lenko,je to o energiji,chtělo by to možná trochu speciální sportovní výživy.Zajdi se poradit do VITALANDU.A.V.

Lenkačlenka řekl(a)...

Já vám všem moc děkuji za podporu. fakt jste mě nakopli :-) Díky!!!!

Anonymní řekl(a)...

jsem toho názoru, že jsi v přípravě, kdy se nabírají objemové km a ty se projeví zvýšenou únavou, která se pak může projevit v kontrolním závodě.Nevím jak chceš ladit před vlastním závodem.Naše stáj jde z plného tréninku teď v Hrabové, ale pak budeme čtyři týdny ladit.To znamená ubrat na objemu a přidat na kvalitě, abychom týden před Košicemi odpočívali a jen lehce klusali, takže začni pomalu ladit a ono se to projeví na kvalitním čase mčj

Raduz řekl(a)...

Jednou jsme se spolu bavili o psychice při závodech, o tom jak je důležité mít závod zvládnutý již předem v "hlavě" a nepodlehnout při vlastním průběhu špatným myšlenkám, když se zrovna chvíli nedaří .... vem si z "půlky" v Třebovicích ponaučení do budoucna! Znám Tě sice poměrně krátce, ale co vím jistě je to, že jsi urputný bojovník k pohledání a proto bojuj dále a ještě s větší vervou !!!

Anonymní řekl(a)...

Souhlasim se Sasou a mcj. ... Krom toho - vsechno zle je k necemu dobre. Ted vis, ze to muze dopadnout hur nez za ctyri a budes na to pripravena. A diky tomu k tomu nemusi dojit! ;) Drzim pesti, at vse klapne!!! BOBika

Anonymní řekl(a)...

A protože to ještě nikdo nezmínil, tak bych dodal, že nejde moc srovnávat půlmaratony v Praze a v Olomouci se závodem v Třebovicích. Já bych (i kdyby bylo ideální počasí), taky svůj čas z Olomouce nezopakoval, protože atmosféra závodů hraje svoji velkou roli. Je rozdíl běžet sám a bez diváků nebo v davu a před špalíry lidí jako v Olomouci. Profík by samozřejmě mel podat vždy stejný výkon, ale u nás hobíků je to trochu jinak...
Marek Š.