sobota 31. prosince 2011

Já se snad ukudluji. Zase osobák. Silvestrovský běh v Hrabové.



     Ten čas začíná tak hezky. 47:59. Silvestrovský běh Hrabovou. 9,5 km. Poslední závod v roce. Mám  osobák.Druhý v tomto týdnu. Bez tréninku, po měsíci neběhání. Vůbec tomu nerozumím. Ale mám ohromnou  radost. Vždyť já dnes i stála na bedně. Jako 3. Žena v kategorii na 35 let. Vedle Danuš a Lenky H.  Hezčí konec roku jsem si nemohla přát. Zalila mě energie a radost z běhání. Nakopnutí, které jsem potřebovala.
     Dlouho jsem se přitom rozmýšlela, zda závod poběžím. Moc se mi nechtělo. Předpověď počasí vypadala na sněžení a zimu. Brrr. Chvíli jsem si říkala, zda nebude lepší jít si jen tak zaklusat do Bělského lesa. Jenomže v Běláku bych určitě určitě nepotkala nikoho známého a určitě bych se zdravě nevyhecovala.
      Já jsem se dnes hned na startu rozhodla, že se budu držet Rosti Rejži.  Na Štěpánském běhu mi jeho tempo velice vyhovovala a hlavně mě dokázal přinutit v posledních kilometrech zrychlit. A tak jsme si první kilometry povídali. Zdálo se mi, že běžím hodně pomalu, že spíš jen tak vyklusávám. Ale můj sportestr hlásil něco kolem 5:15 na kilometr. Dost mě to překvapilo. Pocitově totiž bylo prvních 5 kilometrů na pohodu. Druhé kolo jsem cítila, že mám ještě dost síly. Rejžě něco přidal a já mu stačila. Dokonce jsem začali předbíhat běžce před námi.
     Od sedmého kilometru jsme zase o něco zvýšili naše tempo, to už jsem začala pohekávat. Myslím si, že hekám v basu, žádný upištěný tenor, tak jsem snad nikoho neznervózňovala.  Hekání totiž jako metodu pro psychické deptání soupeřů rozhodně nepoužívám. Dost mi ale pomáhá. I Rejža heká! Hekáme v duu. Někdo bere bobule, my jsme zvukoví.
     Asi tak kilometru před cílem jsem se rozhodla dát do toho běhu všechno. Rejža povzbuzoval a já se rozhodla vyšťavit. Vůbec jsem netušila, jaký mám čas. Až po doběhu...47:59. To je jako sen...Pro mě. Rosťo díky!!!
      Kdoví, co je toho příčinou...včera večer-totiž po 21. hodině jsem vydatně pojedla. 2 smažené sýry, hromadu hranolek a tatarku. Že by snad tohle byl ten tajný recept? Před Štěpánem jsem totiž s chutí povečeřela kachnu, knedlíky a zelí...No jo, ale kde jsou uhlohydráty? To snad jsou pochutiny plné tuků. V jídle tedy ono tajemství nevězí.
     Že by mi pomohla má neběhací pauza? Tělo si pořádně odpočinulo, nikam jsem se nehonila...
     Možná jsem odkoukala nějaké nové pohybové fígle v divadle Antonína Dvořáka. Byla jsem ve čtvrtek na Čajskovského Louskáčkovi. Tak třeba mi nějaké baletní pozice zůstaly v hlavě J
     Anebo je oním zázračným urychlovačem hudba? Sice běhám nějakou dobu bez MP3 (někde jsem ji zašantročila a stále nevím kde), včera mě však kamarádi napájeli bezvadnou muzikou : http://youtu.be/Fbx5lIG9Ir4 :-)
     Už to  mám! Dobrá nálada je ten recept. Mám za sebou letos moc hezké a pohodové Vánoce.
     Já jsem byla po doběhu úplně mimo. Tak mimo, že jsem až doma zjistila, kolik věcí jsem zapoměla v šatně. Tričko, mikinu-šatečky záplatované, ale čisté. Kosmetickou taštičku s obsahem. To by mohl být problém, od určitého věku nemůžete jít mezi lidi jen tak...se svým reálným obličejem...Naštěstí v Hrabové setrvávalo ještě pár běžeckých nadšenců, kteří na sebe rádi vzali funkci doručovatele a rychlé spojky.
      A dnes už mě čekají jen samé báječné povinnosti. Oslava konce roku. S rodinkou a kamarády. Ve víru zábavy, hudby, růžového sektu a možná i tanečky budou.
 
     Závody teď na nějakou dobu vynechám. Určtě až do Rohálovské desítky. Je třeba nabírat objemy. O víkendu třebas  jezdit s rodinkou na hory a na výlety. Přečíst hodně knížek. Vidět hodně filmů. Natřásat se na plesech. Zkrátka nejen závodit...i žít je třeba.
      V roce 2012 si přeji jediné. Hodně hodně hodně zdraví. I vám všem ostatním.




5 komentářů:

Blondýna řekl(a)...

no tak velka gratulace! I Tobe preji vse dobre do noveho roku a spoustu pohodovych kilometru! :-)

Anonymní řekl(a)...

Velká gratulace Leni.Je vidět,že běžíš správným směrem,jen tak dále.Ať Ti vteřiny za km ubývají a radosti přibývá.Vše nejlepší v Novém roce,přeje cz

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, napsala jste článek o běhání žen a jejich partnerech. Co když běhá partner a žena ne a jeho běhání není koníček, ale posedlost a rodina jde stranou. Jako je tomu v našem případě. Běhání partnera nám zničilo vztah. Co teď napíšete?
rekreační sportovkyně

Lenkačlenka řekl(a)...

Myslím si,že ideální ve vztahu je umět se domluvit a rozdělit si spravedlivě čas mezi rodinu, práci, domácnost a koníčky (tedy i běh). Je mi ale jasné, že tento ideální model není vždy dosažitelný. Pak je třeba se zamyslet nad tím, zde v takovém svazku zůstávat. No-možná by to mohlo výhledově být dalším tématem k článku do BB.

Anonymní řekl(a)...

Právě proto, že žádná domluva nepřicházela v úvahu jsem se rozhodla ze svazku odejít. Když je na prvním místě běhání, pro mne místo není, nebyla jiná možnost. Smutné je na tom to, že vyhrálo to běhání. To svědčí o tom, že ten svazek asi za moc nestál. Škoda, že jsem to neviděla dřív.