1 6 0

160 znamená počet kilometrů, které se mi podařilo naběhat za celý měsíc leden 2013. Žádný zázrak to teda není. Kde jsou např. dlouhé vytrvalostní běhy?  Jenomže pracovní a rodinné povinnosti mi zkrátka více nedovolily. A tak jsem ráda i za tu stošedesátku.

Nechci ale brblat. Protože i přes tu bídu se mi v lednu podařilo absolvovat původně vůbec neplánované tři závody.

1. leden a Tuřanský novoroční půlmaraton

Měřeno 1. lednem,  k 1.1. 2013 jsem běhala průměrně 21  km denně. No ano, cestou z oslavy Silvestra v Tetčicích jsem se zastavila v Brně-Tuřanech a odběhla si Tuřanský novoroční půlmaraton. Ještě v 02:30 hod. jsem si připíjela sektem na zdraví a štěstí a ve 13:00 hodin jsem stála na startu mi dosud neznámého závodu. I když  Brno znám jinak hodně dobře, z tuřanského letiště jsem několikrát odlétala na dovolenou a dokonce jsem si vzpomněla, že za dob mých vysokoškolských studií jsem v Agru Tuřany byla na jakési brigádě a ve skleníku uštipovala nadbytečné lístečky karafiátům (hrozná práce, brrrrr).

Propozice k závodu vypadaly lákavě. 21 km asfaltu, téměř rovinka z Tuřan k Mohyle míru a zpět.  Jako bonus trocha zeměpisu a dějepisu, protože Mohylu míru jsem ještě nikdy předtím neměla možnost navštívit.  

Počasí sice moc příjemné nebylo - depresivní pošmourno a teplota něco pod pod nulou, přesto se mi od startu běželo velice dobře. Nasadila jsem tempo a to jsem držela.Trasa byla asi tak z 1/3 kopcovitá  a zbytek lautr rovina, Každý kilometr byl značený, běh krásně odsýpal. Jen asi tak dvoukilometrové stoupání z Kobylnice na Mohylu míru bylo hodně náročné, na druhou stranu mi kopečky vyhovují. Na zpáteční cestě jsem cca od 16-tého kilometru začala předbíhat jednoho běžce za druhým, jednu soupeřku dokonce  100 metrů před cílem. A na 17,5 km jsem předběhla ultramaratonkyni Vilmu Podmelovou, to mě potěšilo (i když si myslím, že příčinou byla skutečnost,že  Vilma slavila více a déle než já :-)).

Neměla jsem žádné ambice, ono taky co můžete chtít, když do pozdních nočních hodin pojídáte chlebíčka a popíjíte bublinky. Takže jen skromné přání - dát to pod dvě hodiny a to se mi podařilo (mám to za nějakých 1:58 a něco). 

Závod mě krásně nastartoval do roku 2013. Zkuste si  ho zaběhnout příští rok i vy. Startovné lidové, pouhých Kč 50,--, za to šatny, značené kilometry, teplý čaj na 8,5 km a v cíli čaj a balíček s ovocem a muslityčkou.

                              fotila šikulka  Anetka

13. leden ve znamení Lysacupu

Jedno nedělní dopoledne a já zase stála na startu silně návykové záležitosti. Trasa měřila 6,5 km s převýšením 850 metrů a vedla tentokrát z Mazáku. Mám pocit, že tudy jsem ještě nikdy na Lysou horu nešla.

                              foto: Jiří Římánek

Sešlo se nás asi 220 nadšenců-od skutečných tryskáčů až po nás amatérské „rychlochodce“. Mrazivo - na vrcholu LH -11C, ale moc nefoukalo. Hodně nasněžilo. Já jsem byla schopná běžet maximálně tak první dva kilometry, poté jsem přešla do svižné chůze. Jak jsem ráda, že mám hole!!!! Makala jsem, byla jsem dost unavená (pouze na těle, nikoli však na mysli), dokonce se mi asi tak 300 metrů pod vrcholem únavou zamotaly nohy a spadla jsem. Teda jak já byla u kontrolky na Lysé hoře šťastná. Mohutně „zendorfinovaná“. Samozřejmě jsem neopominula pohladit hladící bod ve výšce 1324 metrů. V Šantánu jsem se nadopovala horkým sladkým čajem, malým Lysahorem (ó jak mi chutná tato krajová specialita), čokoládovou Fidorkou a šupala dolů.

To byla paráda, nádhera, krása, ani popsat nejde. Zpátky jsem celých 6,5 km běžela, okolní zasněžená krajina vypadala jako v pohádce, kulisa pro Mrazíka nebo Popelku, vzduch byl jako břitva a já najednou necítila ani trošku únavy. Hory mi vážně pokaždé dobijí baterky. Nahoru jsem to šla ze cca 1:28, dolů jsem to seběhla za 59 minut, dolů to šlo totiž samo. Někteří tůůůůůristé vytáhli boby, lopaty a z vrcholku Lysé hory se za mohutné povyku vezli po prdeli.

                              foto: Jiří Římánek

Vzhledem k množství čerstvě napadaného sněhu jsem ani nevyzkoušela nesmeky, které jsem si před startem zapůjčila. Veškerý led se schoval pod sníh a padat se dalo do prašanu, to je skoro jako do peřin..

  

19. leden – krosová 10 na Landeku

          Po Lysacupu jsem si myslela, že to bude "brnkačka". Druhý ročník krosového závodu na vrcholu Landek v Ostravě-Petřkovicích s délkou 10 km. Start a cíl se nacházel v areálu Hornického muzea, dále závodní trať vedla kolem Odry a  poté se stočila zpět na Landek. Cesta byla zavátá sněhem, nechyběly úseky s poměrně náročným stoupáním. Pořadatelé si  vážně dali záležet. Zato můj výkon byl jednoznačně příšerný.

           Vytuhla jsem už na druhém kilometru. Fakt mi to vůbec neběželo, nohy mi podkluzovaly, okopala jsem si kotníky, lomcoval mnou vztek . Měla jsem ze svého neběhu téměř depku umocněnou obavami z posledního místa. No alespoň že tato obava se nevyplnila, poslední jsem rozhodně neskončila.  Nicméně rozpačitý dojem ve mně dlouho přetrvával. Na všem se ale snažím hledat něco pozitivního. Takže mi 1) vytrávilo k sobotnímu obědu a 2) objevila jsem novou tréninkovou trasu.

                                          foto: Hallootto

             Závod bych vůbec vyhodnotila jako takový druh zimního tréninku. Žádný endorfin se nekonal. Svůj vliv nepochybně mělo i to, že v našem regionu bylo "pěkně hnusně"-mnohonásobně překročeny limity prachu v ovzduší, člověk to cítil při každém nadechnutí, ani není nutné sledovat oficiální měření. Hory, potřebuji hory.

              

             Začíná únor a já doufám, že se mi podaří najít si pro běhání trochu více času. Bude-li se dařit, chtěla bych si zaběhnout Rohálovskou desítku (letos spíše 12) v Prusinovicích. No a pak se uvidí :-)