Tradičně se na závod sjelo
hoooodně závodníků. Tradičně všude vládla běhu příznivá atmosféra. A tradičně
bylo krásně teplo. Poněkud netradičně jsem ale letos kvůli zranění neměla
natrénováno a poněkud netradičně jsem desítku
běžela s manželem. Ale hlavně: TRADIČNĚ jsem vedla řeči, že letos
už KONEČNĚ vyhraju v tombole tu první cenu.
Pěkně po pořádku. Začátkem října
jsem se doma zmínila, že se poběží Hornická desítka a že bych už tou dobu měla
mít koleno v pořádku a chtěla se zúčastnit. Protože je Robert v plném
tréninku na Vassův běh a má za sebou úspěšné zdolání B7 a Ostravského ½
maratonu, bylo zřejmé, že se mnou půjde i do tohoto závodu. To je tím nově
nabytým závodním sebevědomím, patrně J .Po startovních
číslech se letos jen zaprášilo. Bodejť by ne. Závod má dlouhou tradici, trať
slibuje pěkné časy a za startovné 200kč obdržíte funkční tričko (letos krásně
světlemodré), guláš v cíli, medaili a naději na
pěknou výhru v tombole.
Předstartovní atmosféra mě letos
dojímala. Tolik známých milých tváří, které jsem potkala. Boha jeho, jak to mi
chybělo. Uřvaná Danuš v křiklavém nepřehlédnutelném závodním nátělníku a
podobně laděných botkách…optmismus rozdávající Lída Šokalová…Rejža
s kamennou tváří…fotící Hallootto a Žorž…nezmar Dědek
Beskydský…vodnízáchranáři…Mirek z Černých jezdců Karviná…barevně vyladěná
Jana Bublinka….a plno dalších. S každým jsem prohodila pár slov.
Například MČJ mi vytknul
bloggerský úpadek J
„Lenkočlenko, každý den koukám na vůj blog a ty od července nic. Naposledy
Lysohorský čtyřlístek a utrum. Slyšel jsem, že teď chodíš po horách a neběháš“.
Na mou odpověď, že mi v běhu a závodění bránili natáhnuté kolenní vazy
odvětil, že “jsi alespoň mohla psát o tom, jak tě bolí koleno J“.
S tím bloggováním jsem se
ale už polepšila. I když nejsem žádný akční žurnalista, nutno podotknout…články
píšu s týdenním zpožděním. Jenže času je tak zoufale málo J.
Ani jsem nezažila předstartovní
nervozitu. Zkrátka jsem najednou běžela. První kilometr byl Robert pořád vedle
mě, patrně z obavy, aby:
1) Nepřepálil
start
2) Si doma nezadělal na problém, že je rychlejší J
„Nekoukej na mě a utíkej. Jsi lepší“.
To asi Robert potřeboval slyšet, protože na tento pokyn zkrátka vystřeli a
běžel.
Já jsem si běh užívala. Ale
neflákala jsem se, to v žádném případě. Co 2,5 km jsem zařazovala chodecké
30-ti vteřinové pauzy. Všude podél trati stálo spousta diváků a povzbuzovačů,
vytvářeli bezvadnou atmosféru.
Na 7. kilometru mi najednou vytuhly
nohy, přestalo to jít a běžela jsem už jen na morálku…se snahou dát to alespoň
pod 55 minut. Nakonec jsem v cíli byla za 51:24. To je myslím můj nejhorší
čas. Zkrátka to nebylo pod padesát. Byla jsem hodně zklamaná. Ale kde není
trénink, nejsou ani výsledky.
U prvního piva a guláše mě
veškeré zklamání opustilo. Veškerou svou naději jsem upnula k tombole. Na
H10 jsem totiž ještě nikdy nic nevyhrála. Tušila jsem, že bych konečně mohla
dát tu první cenu – zahraniční dovolenou.
Prvních deset cen nebylo až tak
moc zajímavých. Posléze začalo přituhovat. Zaslechla jsem cosi jako „poukázku
na zboží newline v hodnotě 1000,- Kč vyhrává číslo…..“ Pro cenu si ale
nikdo nepřišel. Povídám Robertovi: „to
by se mi celkem líbilo, když by nebyl zájezd, alespoň běžecké tričenko by mohlo
klapnut“. Druhé kolo losování a
„poukázku na zboží vyhrává číslo 760“ BINGO!!! To jsem byla já. Sice nikam
nepojedu, ale alespoň se na to pěkně obleču. Vážně jsem měla z výhry
radost. Už mám objednáno, tričko a kompresní podkolenky aby měly dorazit každým
dnem J
Slovy MČJ po Hornické 10 začíná
dvoutýdenní období válení se na gauči a požírání vepřového. Zas tak úplně se
nepovaluji, sem tam se proběhnu a místo vepřového požírám husy a zaplachuji je
svatomartinským vínem.
V neděli se už dočkám. Třetí
etapa Lysacupu, z Mazáku. Jsem tuze natěšená. Pak se rýsuje půlmaraton
v Srchu. Pomaličku je třeba začít zadělávat objemy na Maratona di Roma
totiž JJJ
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat