Lysacup nebo NElysacup - co jsem to vlastně šla???

31.12: jse, se moc těšila na Silvestrovskou etapu LC. Další trénink na LH 24. Místo toho jsem ještě před Vánocemi musela veškeré své plány zrušit a překopat. Zradilo mě koleno v podobě natrženého křížového vazu. Svou registraci na LH 24 jsem prodala a o noční etapě, která se šla z Ostravice dne 22.12. jsem si mohla tak maximálně nechat vyprávět.

Naštěstí se někdy události dají do pohybu tím správným směrem, po týdnu klidového  režimu oteklé koleno splasklo, bolest ustoupila a od lékaře jsem dostala pokyn: začít rozhýbávat plaváním, chůzí a rotopedem. Verdikt přišel 30.12. No a tak jsem 31.12. dbalá pokynu lékaře nasadila ortézu, do ruky vzala trekové hole a rozhodla se jít. Na Lysou horu (nejsem si ale jistá, zda přesně tento typ chůze měl doktor na mysli J ).

Silvestrovská etapa měřila necelých 9 kilometrů a vedla z hřiště v Ostravici. Jelikož je silvestrovská, je jedinečná. Spousta běžců jde v převleku. A je vážně na co koukat. Na startu jsem viděla Supermana, Červenou karkulku, Jana Žižku, Ježíše, broučka, skauta, účetního, hokejistu - ten to šel na bruslích téměř až na Lysou horu. Přezouval cca tak kilometr pod vrcholem.  

Já jsem ale zas tak moc riskouvat nechtěla. Rozhodla jsem se koleno nepřetěžovat a tak jsem místo celé trasy nakonec „startovala“ od transformátoru. Čili nějakých 5,5 km. Šla jsem pomalu, turistickým tempem. I tak se mi na Lukšince podařilo chytnout velkou část závodníků a masek. Bylo rázem s kým zdrbnout. Od Lukšince se drobné mrholení změnilo ve sněžení a objevilo se silné náledí na cestě. Opětovně jsem byla šťastná, že mám boty s hřeby. Cesta byla místy skutečně „o hubu“ a když jsem tak pozorovala některé výletníky a sváteční turisty, nestačila jsem se divit, v jakém obutí a oblečení někteří na Lysou horu vyrazí. Podceňují ji.

I když jsem v úterý nezávodila, došla jsem až k „čipové slavobráně“.Důvod byl ten, že jsem chtěla popřát Luďovi a Vlaďce vššššššecko neeeeeeeeeej do nového roku a poděkovat jim za obětavost, se kterou týden co týden stojí ve větru a na mrazu a mohli nám změřit čas. A samozřejmě jsem musela vyleštit hladící bod.

 

Sluníčko sice tentokrát nesvítilo, ale nebyla mlha a tak byly i slušné výhledy do oklí. Nakonec jsem se ale moc nezdržovala a „fičela“ zpátky k autu. No fičela – šla krokem rozvážným a opatrným. Po cestě jsem narazila na Dědka beskydského alias Jana Žižku. Zapěli jsme husitské chorály (oparvdu – nahlas a beze studu) a Dědek mi vyprávěl, které běhy a triatlony musím v roce 2014 určitě absolvovat. No já pro sichr už nic neplánuji. Ale v hlavě se mi už šrotují různé nápady na silvestrovskou masku pro rok 2014.

Celou cestu dolů jsem se vlastně dávala s někým do řeči. Bylo to hrozně fajn. A tak mi ani nevadilo, že jsem Lysacup zas tak docela nešla. A dokonce zbyl čas na pivko a nějakou tu baštu s kamrády v Ostravici v hospodě U Tkačů.

Nakonec ten rok 2013 zas tak špatně neskončil...Jen jsem si znovu uvědomila, že zdraví je to úplně nejdůležitější. I vám ho do roku 2014 ze srdce přeji plné hrsti!!!