4 startovní čísla v Bělském lese

Vánoční kros v Bělském lese je tradice. A letos už 25-ročník. Kdo může, chodívá si 23. prosince zazávodit na 6 km dlouhou trasu, ale hlavně se setkat se svými běžeckými kamarády a popřát si hezké Vánoce.

Takže i když mě v neděli ráno ještě poněkud pobolívaly nohy po nočním Lysacupu, zamířila jsem s celou rodinkou na start. Letos poprvé jsem si pro startovní číslo došla nejen já, ale i Robert, Anetka a prďolka Markétka.

Děti startovaly v 10:00 hodin, jejich závodní okruh měřil něco kolem kilometru. Markétka se držela za ruku Anetky, vyběhly spolu, ale pak ji přece jenom rychlejší Anetka utekla (krásně u toho běhu zvedala nohy, narozdíl ode mě má styl J ).

                                           Anetka má styl

Takže jsem jí jako parťák zůstala já. Nejprve plakala, že chce Anetku. Pak se rozhodla běžet. Po nějaké chvíli prohlásila, že jí bolí nožičky a chce nést. Pak zase chtěla chodit, hned na to běžet. Střídala jeden styl za druhým. Hlavně ale soustavně mluvila...nakonec to „dala“ za 10 minut a něco. Potlesk v cíli se jí každopádně moc líbil.

                                             Markétka svůj styl teprve hledá :-)
                                         

V 10.30 startoval hlavní závod na 6 km. Myslela jsem si, že to bude na pohodu. Že si to s Robertem odklušeme a ještě stihneme konverzovat. Nakonec nás strhnul dav a já běžela na krev. Alespoň jsem měla takový pocit. I když plíce zvládaly, nohám se nechtělo...to ta Lysá...Bojovala jsem tedy hlavou, všechno je to o hlavě a silné vůli. Navíc mě povzbuzovaly holky i s babičkou J

Na cca 4,5-tém kilometru bylo jasné, že Robert bude rychlejší. Měl ještě plno energie. A skutečně mě poprvé v životě „dal“. Nakonec ani já jsem z času 29:47 nebyla zklamaná. Není na téhle trati sice můj nejlepší, ale ani nejhorší.

                                            Robertova rychlejší "padesátosmička"
                                      

V cíli nastala vánoční pohoda. S ostatními běžci jsme si navzájem ochutnávali cukroví, pili svařák, fotili se...Bylo to moc fajn.

                                              Oceláci v cíli 

Na závěrečné vyhlášení U Bohuše jsme sice s rodinkou dorazili o něco později, ale i tak Anetka s Markétkou dostaly diplom s čokoládou, což je snad povzbudilo do dalšího závodění . Od pubošky Danuš jsem se dozvěděla, že si zaběhla o necelé dvě minuty a hlavně S ROZVÁZANOU TKANIČKOU osobák. Jestli chcete, zeptejte se jí na detaily. V sobotu tuto historku vykládala asi 30x a tudíž ji má vypilovanou k dokonalosti JJJ.

Na chvíli jsme ještě u Bohuša společně poseděli. Pořád ještě nemám umytá ta okna..ale jak řekla Danuš: „z Bělského lesa jsem se ještě v běžeckém stavila pro pár věcí v obchodě. Tam jsem viděla ty utahané a uhoněné  ženské s plnýma taškama, jak valily domů – vařit a vypulírovat bytečky, aby pak na Štedrý den vyčerpaně padly do křesla...No a  my máme ten běh, endorfiny a  spoustu energie“