500 - 21 - 6

500 – 21 - 6

Tak to jsou prosím míry. Nikoli však mé (to by vypadalo na hodně přerostlý trojúhelník), avšak sprinttriatlonské vzdálenosti. 500 metrů plavání – 21 km na kole – 6 km běh. I tak se dá strávit první máj J

To se takhle zkraje roku 2013 bavím s puboškou Danuš. Začala hodně plavat, až se jí na bazénu Sareza v Porubě zeptali, zda by si nechtěla střihnout triatlon, který se každoročně v prostorách a okolí Sarezy pořádá. Bylo jí jasné, že když se mě zeptá, zda do toho půjdu s ní, kývnu. Triatlon jsem vždycky obdivovala. Jedná se o všestrannější záležitost než běh. Skloubení tří sportů, které provozuji nejraději.

Když se však blížil termín konání závodu, začala jsem o sobě pochybovat. Věděla jsem, že to nějak dám, ale ....... nebyl čas potrénovat. Jednou za týden chodívám plavat, běhávám, ale kolo jsem vytáhla v dubnu párkrát na cestu do práce a z práce. To mi přišlo poněkud málo. Ále co, však ono to nějak dopadne. Pojmu to s humorem a alespoň nebudu 1. května sedět za pecí. I tak jsem 30. dubna v podvečer rozesílala s.o.s. sms svým triatlonským kamarádům – asi ze mě měli srandu, zvlášť poté, co jsem jim sdělila, že mě ze samé nervozity popadla předstartovní běhavka J

Danuš razila heslo, že nezáleží na výsledku, ale na tom, jak budeme v průběhu závodu vypadat. Sladily jsme tedy své oblečky a jako „paní z Pobřežní hlídky J„ vyrazily 1. 5.  ráno na registraci. Měla jsem dvě přání – závod dokončit a neskončit poslední J

              

Registrace

Vestibul Sarezy byl zaplněn samými namakanými borci. Poněkud jsem znejistěly, ale když už – tak už. A teď musím zmínit jeden hodně nepříjemný zážitek. Při registraci jsem se s puboškou spořádaně postavila do řady. Před námi stojící závodník počal monolog: „Co vy tady děláte? Jste přece běžkyně. Já vás znám. Jezdily jste vůbec někdy na kole?“  My na to  „No  jsme sice běžkyně, ale chtěly jsem si jednou vyzkoušet i triatlon. Na kole jezdit umíme a plavat taky“. Závodník nás obštastnil poněkud ironickým pohledem....Nechci dát rozvíjet jeho komentáře, ale skutečně mě překvapilo jeho téměř nepřátelské vystupování.

No co si o tom myslet. Závodů jsem absolvovala spoustu. Kdykoliv jsem se dala do řeči s nějakým nováčkem, pokoušela jsem se ho povzbudit a do závodu nabudit. Nikdy ale ne zpochybňovat...

Plavání

S plaváním se to má tak, že jednou týdně chodím na krytý bazén, kde za 50 minut uplavu 1,5 km. To byl můj veškerý trénink. Ani šipku neumím skočit. A jediný styl, který ovládám, jsou prsa. Pojala jsem tedy plaveckou část lehce recesisticky . Své sportovní plavky a brýle zn.Arena jsem ponechala doma a oblékla si na sebe růžovooranžové dvoudílné opalovačky s bílými puntíky. Danuš zvolila plavky rovněž dvoudílné, ale černé  vcelku sportovního střihu. I tak jsme mezi echtovními triatlonisty způsobily rozruch. Vypadaly jsme jako správné paní – blondýny, co si vyrazily pokecat s hlavou nad vodu do bazénu.  Do bazénu jsme skočily po nohách a startovaly přímo z vody. Vzhledem k tomu, že k uplavání 1 km potřebuji běžně 36 minut, spočítala jsem si,že bych požadovaných 500 metrů mohla dát za 18 minut. No nakonec jsem byla mile překvapená – dala jsem to za 13:08 min. Puboška Danuš za 12:47 a to chodívá plavat denně!

Plavecká část nás tedy rozradostnila a naplnila euforií. Navíc jsme s Danuš narazily na Jirku a Dalibora z TT Ostrava, kteří nás coby zkušení triatlonisté udíleli rady a zodpovídali nespočet amatérských otázek. Kluci díky, fakt vám z nás asi šla hlava kolem. Např. z naší informace, že „neumíme z bazénu vylézt jinak, než po žebříku J“

Kolo

Vzdálenost 21 km není na kole nic strašného. Zvládnu i 100 km vzdálenost na jeden zátah.  Jezdím ale na MTB, přišlo mi zbytečné kvůli jednoho závdodu pořizovat kolo silniční. Jenomže z 90-ti účastníků měli horáka asi tak tři borci. Dokonce i Danuš měla treka.

Trať vedla z Prouby do Martinova, Plesné, Děhylova. Byla kopcovitá. Tím myslím ZNAČNĚ KOPCOVITÁ. Hned po startu se mi zamotala tkanička do řetězu, musela jsem slézt a problém vyřešit. Také jsem dvakrát bloudila. Ale jinak dobrý, z kola jsem neslezla ani jednou, vše přehazovalo jak mělo, počasí ideální, protivítr nefoukal. Celkem jsem si jízdu užívala, protože po každém kopci následoval sjezd. Těch 21 km jsem jela něco kolem hodinky. Žádný zázrak, ale šla jsem přece na POHODU J !!!

Běh

Za normálních okolností tvrdím, že uběhnout 6 km je „brnkačka s prstem v nose“. Sotva jsem však v depu slezla z kola, byla jsem překvapená, jak mě nohy neposlouchají. Trasa běžecké části závodu představovala 4 kola po trávě, asfaltu v okolí bazénu, profil zvlněný.

Pro zajímavost jsem zapnula své Garminy.  Takže první kilometr mé pomatené nohy vyvíjely rychlost cca 6:28 na kilometr. Pak jsem zrychlila na 5:50, posléze na 5:38 a poslední kolo jsem šla za 5:22. To už jsem navykla na zažité běžecké tempo. Sotva jsem proběhla cílem, moderárot mě vyzval, ať  si hned zajdu na masáž do přilehlého stanu.

Pokynu jsem uposlechla a díky tomu tak zažila asi 10ti minutovou nirvánu. Po závodě jsem totiž ještě nikdy na masáži nohou nebyla. No něco úžasného!!!! Masér byl fakt profík. A tak jsem mu s klidným srdcem přislíbila, že mu na facebooku udělím co nejpozitivnější komentář. Svůj slib splním po dopsání tohoto příspěvku.

ZAŽILA JSEM BEZVADEN!!!

Poznala jsem novou sportovní aktivitu, poznala jsem nové lidi, nové prostředí. Triatlon je krásný a návykový sport. Ale určitě se mu teď nebudu systematicky věnovat. Plavání a kolo pro mě budou doplňkové sporty k běhání, tak jako doposud. Nicméně na sprintriatlon se za rok vrátím. Na ten jediný závod. Musím si totiž vylepšit reputaci z kola. Půjčím si nějakého treka a svůj čas o nějaké ty minuty stáhnu J

A abych nezapoměla. Nejen, že jsem závod dokončila. Já ani nebyla poslední, poslední byla totiž Danuš. Popletla cyklistickou trasu, o jedno kolo si ji zkrátila a tak byla diskvalifikovaná. Bere to však sportovně. Hned odpoledne po triatlonu si ještě odskočila na 11km dlouhý běžecký závod do Jilešovic a skončila v něm druhá. Zkrátka scifi žena J J J