I 23 kilometrů může měřit půlmaraton :-)

Navzdory nepříznivým předpovědím meteorologů celého světa ukázalo počasí v neděli svou přívětivou tvář. Na obloze ani mráček, lehce povíval vánek, sluníčko a teploty kolem 16C. A já na startu ½ maratonu v Rybniku.

No půlmaratonu…J….ale k tomu se ještě dostanu.

Půlmaraton v Rybniku je součástí česko – polského poháru RYBOST. Vyznačuje se téměř rodinnou atmosférou, výtečným pozávodním občerstvením a tombolou, ve které vyhraje úplně každý. K tomu za 20 zlotých startovného nádherná trať vedoucí kolem jezera a poté  lesem, funkční tričko, šatny, sprchy a pitný režim na trati.

                                          MK Seitl v plné síle

NE VŽDY  jsou ale věci tak idylické, jak se na první pohled zdají J. Už od cca 5-tého kilometru se mi běželo těžce, nebyla jsem schopná dostat se pod průměrnou rychlost 5:40 min na kilometr. S tím jsem se nakonec vyrovnala – vypadalo, že se dostanu na cílový čas pod dvě hodiny a celý závod jsem se rozhodla pojmout jako kvalitní trénink. To jsem ještě netušila, že poběžím  více, než 21 kilometrů.

                                          Ještě je to bezva, ten běh.

První bloudění mě postihlo cca na 16-tém kilometru u odbočky za hřbitovem. Natolik jsem se věnovala přepočítávání mé průměrné rychlosti na cílový čas, až jsem nakonec za hřbitovem přehlédla odbočku do lesa a po silnici běžela rovně, dál jen dál. Po cca 0,5 kilometru jsem si uvědomila, že nevidím ani běžce, ani fáborky. Vrátila jsem se, ale toto celkem jeden km dlouhé bloudění mělo zhoubný vliv na mou běžeckou morálku. Sprostě jsem nadávala. Nakonec jsem se vzchopila, průměrnou rychlost zvýšila na 5:25 min na km a tak se zdálo, že v cíli přece jenom doběhnu za čas pod 2 hodiny.

Další odbočka následoval na 19-tém kilometru. Tady jsem už byla pozorná a sledovala fáborky. No jo, ale fáborky opět po nějaké době skončily a já zjistila, že opětovně běžím špatně. Tak jsem si navíc zaběhla další kilometr. To jsem už byla hodně vzteklá a sprostá. Ta slova, která se rozléhala převážně borovým hájem by ode mě málokdo očekával. Jenomže jsem neměla na vybranou.  Musela jsem běžet dál do cíle…L

Do cíle jsem nakonec doběhla za 2 hodiny a deset minut. Můj sportester ukazoval uběhnutou vzdálenost 23 kilometrů. Byla jsem vážně utahaná, otrávená a sprostá.

                                          Hooodně naštvaná v cíli

 
Naštěstí jsem si uvědomila, že se chovám nesportovně, dala si studenou sprchu (teplá voda došla), opečenou klobásku, nanuk a pivko a byla zase za usměvavou sympošku. Zvlášť poté, co jsem v tombole vyhrála hezkou psací soupravu.

                                         Klobásky pro psychickou pohodu :-)

Dozvěděla jsem s, že jsem nebyla jediná, kdo na 19-tém kilometru zabloudil. Někdo zlomyslný totiž na tomto místě převěsil fáborky a navedl nás tak na špatný směr…

Není přece každý závod posvícení. Důležité je hýbat se a nesedět za pecí. Navíc organizačně celý půlmaraton osýpal a já tak byla  odpoledne doma a stihla s rodinkou ještě jednu bezvadnou akcičku – společné vaření vaječiny s kamarády v Petřkovicích. Krásné počasí vydrželo celý den .A dobrá nálada taky J.

Já to bloudění do roka rozdýchám. A asi se znovu zúčastním. Protože konec dobrý – všechno dobré.