15 těžkých kilometrů v Rybniku

moje nejmilejší fanynka Anetka

No tak sláva, v neděli 20.4. se mi po dlouhé době podařilo účastnit se běžeckého závodu. Jednalo se o 15. km běh v Rybniku zařazeného do letošního poháru RYBOST a nutno podotknout, že se jednalo o běh poměrně těžký. Na start jsem i přes deštivé a chladné počasí nastupovala s nadšením a optimismem. Přešlo mě to cca po 2. kilometru...Trasa totiž byla sice moc hezká, vedla po celou dobu lesem, ale byla hodně náročná. Kross, kopec nahoru, kopec dolu, všude samé blátíčko.
Co se mi ale moc líbilo je skutečnost, že každý kilometr byl značený, takže jsem už cca od 5-tého kilometru tušila, že by mohl přijít osobáček. 15 km jsem totiž běžela teprve potřetí. Poprvé to bylo v září 2007 v Oswiecimi, tehdy jsem s časem 1h.22min zaběhla trasu, která vedla celá po rovince. Pak jsem v listopadu 2007 běžela náročnou Hrouzovku, s časem kolem 1h24m.
No zkrátím to – do cíle jsem doběhla s časem 1h:19min:32s. Paráda, jsem absolutně spokojená. A jako vždycky po doběhnutí, začala jsem se už těšit na další závod.
Musím opětovně pochválit organizátory běhu, že kromě závodu v parádním terénu pro nás nachystali hodinu plavání v bazénu a pak moc dobrý oběd. Bohužel jsem se už s ohledem naskutečnost, že jsem spěchala na služební cestu, nemohla zúčastnit závěrečného vyhlášení výsledků závosu, takže jsem se až od svého klubového parťáka Libora dozvěděla, že jsem v ženách skončila 3!

Takže moji milí kluboví kolegové-až se vrátím v červnu ze služební cesty, čakají vás 3 pizzy-za osobák, za 3. místo a za doufám šťastný návrat :-)

Utok na vychod

Tak me dnesni den sluzebni cesta zavedla z Berlina ponekud dale na vychod. Jsem v Polsku, cca 600 km od Ostravy v mestecku Szczytno. Cesta byla ponekud umorna, vzhledem k takrka neexistujici dalnicni siti naseho severniho souseda. Ale jinak se mi zde od kolegu dostalo mileho uvitani a ujisteni, ze u hotelu se nachazi nejen bazen, ale i vyborne bezecke trasy, zejmena v lesnim terenu. Muj trenink na Brnensky pulmaraton neni tedy ohrozen.

V Berlíně běhám v Landschaftsparku

Tak se na mně tentokrát usmálo štěstí. V Berlíně totiž bydlím na okraji města, v jihovýchodní části a ve vzdálenosti cca 1 km od hotelu se nachází veliký park- Landschaftspark. Plochou je to obrovský areál vzhledem k tomu, že se jedná o bývalé letiště. Nic mi tedy nebrání dodržovat poměrně intenzivní trénink na Brněnský půlmaraton 3.5.

No a z mých 25 kolegů běhá už 10. Je pravda, že většina z nich už neběhá se mnou. Včera totiž jeden málem zkolaboval-běžela jsem totiž dle názoru mého a mého sporttesteru regeneračním tempem, avšak kolega měl jiný názor. Ale na běhání určitě nezanevře, jen se asi připojí k jiné běžecké skupince.

Dnes je úterý, zdravím proto všechny MK Seitlovce do Táty. Určitě přinesu ještě další příspěvky, jen co si do PC přetáhnu fotky, ať je i na co koukat.

Lenkačlenka cestující - díl 2.

Tak už je to tady zase. V sobotu dopoledne se doufám zúčastním nějakého běžeckého závodu avizovaného na www stránkách nejlepšího běžeckého klubu - MK Seitl Ostrava, odpoledne zabalím kufry, podlehnu cestovní horečce a v neděli ráno odcestuji směr Berlín. Starostlivý Hallootto mě včera U Táty ubezpečil, že v Berlíně se pořád běhají nějaké závody...tak snad něco vyjde. Zatím přináším pouze illustrační foto, ale doufám, že se v průběhu mého pobytu najde čas a příležitost uvěřejnit nějaké cestovatelské, kulinářské, sportovní i jiné zážitky.

Ve Vídni se beha na rizky

Nejprve se vsem svym kolegum omlouvam za text bez interpunkce.Na nemecke klavesnici proste carky, tecky,hacky nejsou. No a ted se s vami podelim o svuj prekvapivy objev:
Uz 3x jsem v tomhle krasnem meste na Dunaji navstivila restauraci za ucelem obedu a vecere. V dennim menu byly 3 nabidky. Znala spisovne, nikoliv vsak videnske nemciny, objednala jsem si pecene kureci maso. Prinesli rizek. Rizky mam rada,tak jsem ho bez problemu snedla. Jdu na veceri a objednam si veprove pecene maso, ryzi. Dostanu veprovy rizek a ryzi. Na dalsi obed si objednam pecene kruti maso. Dostanu kruti rizek.Do podobne situase se dostali i kolegove z Nemecka, kteri tem Videnakum take nerozumi.Ja jsem se totiz v nemcine ucila, ze kdyz je neco rizek, tak je to schnitzel a paniert. Gebraten je peceny-ale ve Vidni je to rizek. Budu muset vyzpovidat Ivu Mrozovou alias Brozovou.
Jinak se musim pochlubit. Sla jsem si dnes vecer dat beh kolem dunajskeho kanalu. No a zlomila jsem dalsi 3 kolegy, pricemz mi 2 nestihali.Se slzou v oku ale vzpominam na nadherne trate v Belskem lese. Stezka pro cyklisty a bezce tady sice vede kolem Dunaje a je lemovana stromy a zlatym destem, ale o kousek vyse je silnice s dost intenzivnim provozem.Takze stromy nestromy, nadychala jsem se vyfukovych plynu a po 45-ti minutach jsem radsi beh ukoncila. Nu coz-ve ctvrtek si pujcim kolo a prinesu poznatek o videnskych cyklostezkach. Dnes je utery, zdravim do Taty.

APLAUSE for Libor Homer Svozil!!!!

Toto je Liborův příběh-tak jak mi ho včera odpoledne zatelefonoval do práce. Za účelem zvýšení dramatičnosti a významnosti jsem ho převedla do trošku uměleckého přednesu. Tady je...:

Je úterý 4.3.2008 kolem sedné hodiny ráno. Akční Libor rozrazí dveře své kanceláře a protože po ránu je na Ostravsku zatím klid,omrkne na internetu svou nejoblíbenější stránku. Je to www.lenkaclenka.blogspot.com. Pohlédne na počet aktuálně přihlášených návštěvníků, je sám, je jen jeden jediný mezi celeosvětovými uživateli www stránek. A pak to přijde...pohled jeho bdělého a ostražitého oka sklouzne na celkový počet návštěvníků od založení blogu. Ta číslice vypadá tak jedinečně...3.000...!!!!!

Ano, je to tak. Libor Homer Svozil se stal 3.000-cím návštěvníkem mého blogu. Aplause for Libor!!!!

Lenkačlenka cestující

Vídeň (něm. Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,6 miliony obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším kulturním, politickým a hospodářským centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Ale proč to vlastně publikuji na svém blogu...Nějakou chvíli mě neuvidíte nejen U Táty, ale ani při tréninku v Bělském lese a i nějaké závody vynechám. V neděli 9.3. totiž odjíždím na téměř 3 měsíční stáž po střední Evropě a první štace bude právě Vídeň. Nicméně závazně slibuji předsedeovi Halloottovi, že budu šířit slávu našeho klubu a nebudu zanedbávat ani trénink(určitě si najdu nejen houf spoluběžců, ale i nějaké příjemné běžecké stezky), ani své spolučleny a spolučlenky, které budu obdařovat doufám že pravidelnými reportážemi.