Něco veselého a nikoli o běhu

Dneska jsem dostala e-mailem zprávu od své kamarádky. Je teda určena hlavně ženám a nejen běhajícím. Každopádně mě osobně hodně rozesmála a protože až do soboty, kdy plánuji běžet půlmaraton, nemám "co psát", vyplňuji okurkovou sezonu na blogu Lenkyčlenky alespoň touto pozitivní zprávou:

15 Km běh v Oswiecimi - velké zklamání 15 Km Lauf in Oswiecim - grosse Enttaeuschung

V sobotu 6. září se v polské Oswiecimi běžel již 3. Ročník běhu „O Puchar prezydenta Oswiecimi“. Na závod jsem se hodně těšila, poslední dobou mi to tzv. „dobře běhá“ a měla jsem v úmyslu si na této poměrně rychlé trati zaběhnout osobní rekord. Loni jsem coby začínající běžet trať uběhla v čase 1:22 a letos v dubnu jsem si v krosovém závodě v polském Rybniku ve stylu „do kopce z kopce“ zaběhla 15 km v čase 1:18.
Letošní rok jsem se za MK Seitl Ostrava účastnila já, Libor a Andy. Už během cesty z Ostravy nás lehce znepokojovala předpovědět počasí, pro náš region hlásili meteorologové teplotu 31 C a slunečno.
Přihlášení a vyzvednutí startovních čísel proběhlo v porovnání s loňským rokem hodně rychle, bez fronty a nějakých stresů. Měla jsem ohrmnou radost, když jsem mezi startujícími běžci potkala i pár svých známých Gregorze Wnuka a Laco Marase. Všichni jsme byli naladěni předstartovně – pozitivně.
Startovalo se v 11.00 hodin a to už byla doslova výheň. Sluníčko se předvádělo jako v červenci někde na Jadranu. Přesto jsem záběh rozběhla dobře. Na 5-tém kilometru jsem zjistila, že běžím rychle, průměr na 1 km mi dělala cca 4:32 min. Proto jsem zpomalila a až do 10-tého km jsem běžela v čase 5 min na 1Km.Všechno se mi zdálo úplně v pohodě, na 5.-tém i 10.-tém km jsem na občerstvovací stanici jsem poctivě doplnila tekutiny a říkala si, že ten osobák za 1:15 určitě dám. Ale zůstalo jen u představ a přání. Vlivem horka, sluníčka a kdoví čeho ještě se mi nejprve udělalo špatně od žaludku, pak mi začaly tuhnout nohy a cca od 13-tého kilometru jsem se už jen trápila a „modlila se“, ať do toho cíle alespoň doběhnu.
Čas v cíli jsem měla 1:20:24. Čili nic moc...Padla jsem na zem (strečink byl, ale trošku později), vypila snad litr vody a říkala si, že do Oswiecimi mě už nikdo nikdy nedostane. A k té mé blbé náladě se ještě přidal rozhoupaný žaludek, motající se hlava a zimnice...
Radost naopak měl Libor i Andy, kteří si své vytoužené osobáky zaběhli.Tak těm moc gratuluji a přeju jim to...
Cestu do Ostravy jsem skoro celou prospala, doma jsem sebou praštila do postele a zjistila, že mám teplotu. Kdoví, zda to byla příčina mého špatného času nebo následek mého běhu v horku. No ale chuť do běhání mi zůstala, smutek z neuskutečněného osobního rekordu vyprchá a snad si spravím náladu na Ostravském půlmaratonu v Ostravě.

P.S. Radostná novina: Grzegorz Wnuk má 3-tího syna. Jmenuje se Piotr!!!GRATULACE!!!

Am Sammstag 6.-September habe ich an 15-km Lauf in Oswiecim in Polen teilgenommen. Es hat sich um 3-te Jahrgang „Pokal des Praesidentes der Stadt Oswiecim gehandelt. Ich habe SEHR gefreut und ich habe im Plan gehabt, Personalrekord zu laufen (dieses Jahr laufe ich ganz gut). Voriges Jahr bin ich Oswiecim mit der zeit 1:22 gelaufen und dieses Jahr bin ich im April in Rybnik 15 Km mit der Zeit 1:18 gelaufen. Was mir aber sehr beunruhigt hat, war die Wettervorhersage – sonniges Wetter und 31 C. Der Start war um 11.00 Uhr und es schon die Hitze zum Ersticken war. Troztdem bin ich gut gelaufen. Erste 5.Kilometer bin ich der Durchschnittzeit 4:32 Minuten pro Kilometr gelaufen. Darum habe ich verlangsamt und bis 10-te Kilometr bin ich mit der Durschnittzeit 5:00 Minuten pro Kilometr gelaufen. Ich war also gute Laune und ich war auch sicher, dass im Ziel werde ich Personalrekord und Zeit 1:15 haben. Dann kommt aber die Krise, mir wurde ploetzlich uebel und meine Beine habe ich ganz erstarrt gehabt . Ab 13-ten Kilometr habe ich gequellt und habe nur ein Wunsch gehabt – im Ziel sein, vollkommen egal, mit welcher Zeit.
Ich habe uebergelebt und im Ziel habae ich Zeit 1:20 gehabt. Tortzdem war ich sehr enttaeuscht und traurig. Aber man kann nicht jeden Tag Personalrekord laufen und das wichtigste ist, das Laufen macht mir Spass...Zu Hause habe ich dann festgestellt, dass ich Fieber habe. Vielleicht war das die Ursache meiner schlechten Zeit oder die Folge des Laufens im Hitze...

Běh Hukvaldskou oborou 16. 8. 2008 - Lauf im Hukvaldy

Registrace - die Registration
Start
Lenkačlenka skoro v cíli - Lenkačlenka beinahe im Ziel
Laďa Dvorský kolega z MK Seitl téměř v cíli - Laďa Dvorský mein Kollege von MK Seitl beinahe im Ziel

Na Běh oborou se mi původně vůbec nechtělo. Jednak kvůli příšernému počasí, pršelo od nevidím do nevidím a taky jsem slyšela, že se jedná o trať náročnou, kdy se celých 1é kilometrů běží nahoru dolů a naopak. A já jsem si přece jenom týden po maratonu na nějaký náročnější běh netroufala. Nakonec jsem se odhodlala a za MK Seitl se tak běhu účastnili 3 běžci: já, Laďa Dvorský a Rosťa Bažanowski ve funkci fotografa alias paparazziho.
Startovalo se v Mniší krátce po 10-té hodině, takže jsme ještě stihli omrknout v televizi finiš našeho skifaře Synka do cíle, což nás pozitivně namotivovalo a pak jsme za doprovodu vytrvalého deště vyrazili na trať. V podstatě hned první kilometr vedl do kopce, následoval seběh kopce, pak zase do kopce a tak pořád dokola až k soše Lišky Bystroušky, kde byla otočka. Sama jsem byla překvapená, jak lehce se mi běželo, první kopečky jsem dokonce vyběhla úplně lehce. Trať mi navíc hodně rychle ubíhala, jednak byla hodně rozmanitá a jednak 10 km přece jen není totéž, co 42,195 km. A déšť jsem nakonec vůbec nevnímala. Do cíle jsem doběhla s časem 50:06. Byla jsem spokojená, závod jsem běžela pro radost a s radostí. A dospěla jsem k rozhodnutí-vzhledem k tomu, že se nejednalo o první kopce, které se mi běželi hodně dobře, zkusám se v budoucnu zúčastnit nějakého běhu do vrchu.
Co se týče organizace závodu, neměla chybu, všechno pěkně odsýpalo, nenastaly žádné zbytečné prodlevy, takže už ve 12.30 jsem byla doma v Ostravě. No trochu jsem zklamala svou malou Anetku, když jsem jí sdělila, že tentokrát jsem bez medaile, protože jsem ve své kategorii skončila čtvrtá. Tak se příště zkusím polepšit!

Zuerst wollte ich nicht an dem 10 Km Lauf in Hukvaldy teilgenommen. Es hat sehr viel geregnet und ich habe auch gehoert, dass es sich um eine anspruchsvolle Strecke handelt – bergauf bergan laufen...Und ich war nach dem Marathon noch ein bisschen muede.Dann habe ich aber meine Entscheidung geaendert. Der Start war um 10.00 Uhr. Schon der erste Kilometer sind wir bergauf gelaufen. Trotzdem war die Strecke sehr schoen, ungleichartig und sie ist mir sehr schnel vergangen. Im Ziel war ich mit der Zeit 50:06 zufrieden, der Wettkampf hat mir Freude gemacht. Nur meine Tochter Anetka war ein bisschen enttaeuscht-ich habe keine Medaille nach Hause gebracht, weil ich in meine Alterskategorii 4-te war.

A zase ten Rybnik - Und noch wieder Rybnik

"Sandokan" alias běžec teoretik
MK Seitl Team - zleva předseda Hallootto, Sandokan ve sportovním a maratonský debutant Andy
Někteří běžci se po závodě změnili v metalové fanoušky
Lenkačlenka a milý slovenský kolega Laco (ten vlevo)

Ještě jednou maraton v Rybniku - Noch einmal Marathon in Rybnik

Lenkačlenka a Libor před startem - vor dem Start

V cíli hlady netrpíme - Im Ziel haben wir kein Hunger
Pivo v cíli alias Bier im Ziel

Maraton v Rybniku jsem běžela podruhé v životě. Dle názoru zkušenějších běžců se jedná o náročnou trať-asfalt, šotolina, lesní stezky, běží se celkem 14 3-kilometrových okruhů a trať má atest. Ale zase na druhou stranu se všechny běhy v Rybniku vyznačují milou a přátelskou atmosférou, skoro všichni běžci se už mezi sebou známe a člověk se cítí jako doma.
Ještě v pátek jsem si ale říkala, že by nebylo špatné, kdyby se maraton nekonal. Prostě se mi tak nějak nechtělo. Navíc mě pobolívalo lýtko, nešlo to rozmasírovat, ani rozběhat. V sobotu ráno bylo všechno jinak. Sotva jsem si totiž po probuzení pustila rádio, slyším: „Kateřina Emmons má zlatou olympijskou medaili za střelbu ze vzduchovky…“ No- když Kateřina Emmons zlatou, tak Lenkačlenka osobák v Polsku. Po příjezdu do Rybniku to vypadalo všelijak. Pršelo, všude bláto, lýtko bolelo a už se mi zase nechtělo.Jenže náš předseda Otík nedal nikomu šanci se z maratonu vykroutit .A dobře udělal. Už prvních pár kilometrů po startu jsem věděla, že „dneska by to šlo…“. Běželo se mi dobře a ani občasný déšť mi nevadil. Vzhledem k tomu, že jsem poprvé běžela se sportestrem , hlídala jsem si čas na každém 3-kilometrovém okruhu, v průměru mi každý okruh vycházel na cca 17:45 minut. Musím říct, že mi to hodně pomohlo, i díky tomu, že jsem v podstatě celý závod držela stejné tempo, necítila jsem se tak moc unavená. Až na poslední 14-té kolo. To už mě opravdu bolelo a jako jediné jsem ho běžela nad 18 minut. Ale to nevadí, v cíli jsem byla MOC spokojená. Vždyť jsem si v porovnání s loňským rokem zlepšila čas o 26 minut (oproti Ostravskému maratonu v září) a o 41 minut (oproti prvnímu maratonu v životě v srpnu 2007 v Rybniku)!!! Ještě jednou - za 4:07:25!!!
Po doběhu v cíli nastala ta příjemnější část závodu – pivo, grilované klobásky, rozhovory s kolegy, pochvalné poklepávání na ramena, vyhlášení výsledků, medaile…Ačkoliv jsem letos v porovnání s loňským rokem měla o dost lepší čas, stačilo mi to v kategorii ženy pouze na bramborovou medaili. Ale i tak jsem stála na bedně, v Rybniku totiž mají speciální stupně vítězů…A nejen kvůli té bedny se doufám za rok na maraton do Rybniku vrátím (a možná už poběžím pod 4 hodiny).

Marathon im Rybnik (Polen) bin ich nach zweitenmal gelaufen. Es handelt sich um eine anspruchsvolle Strecke (Cross - Lauf), es muss 14 Runden laufen, jede Runde 3 Kilometr lang ist). Die Strecke hat das Attest. Alle Wetkaempfe im Rybnik haben freundliche Atmosphere, ich kenne fast alle Laeufer und ich fuehle mich wie „zu Hause“.
Noch am Freitag habe ich aber gedacht, dass es nicht schlimm waere, den Wettkampf aufzuheben. Ich war sehr faul, muede und dazu habe ich Wadenkraempfe gehabt. Aber am Samstag morgens war alles ganz anders. Nach dem Erwachen habe ich das Radio eingeschalten und ich habe gehoert: „Kateřina Emmons hat erste goldene olympische Medaile fuer die Tschechischen Republik gewonnen…“. Fuer mich hat es bedeutet: „wenn Kateřina Emmons goldene Medaile hat, dann Lenkačlenka muss Personalrekord machen.
Im Rybnik war ich nicht so optimistisch. Es hat geregnet und ich habe wieder Wadenkraempfe gehabt. Nach dem Start habe ich aber gut und ohne Problemem gelaufen und es hat mir Spass gehabt. Ich bin mit Pulsemeter gelaufen und ich habe meine Zeit nach jede Runde kontoliert-es was fast immer etwa 17:45. Ganzem Wettkampf bin ich in dasselben Tempo gelaufen und war nicht so viel muede. Nur letzte Runde- Schmerzen, Muedigkeit, Zeit mehr als 18 Minuten. Egal…Im Ziel war ich mit der Zeit : 4:07:25 sehr zufrieden(Ralf -im Oktober unten 4 Stunden :-) ).
Der mehr angenehme Teil des Marathons hat fuer uns im Ziel gewartet. Bier, gegrillte Bratwuersten, Medailen. Im Kategorie „Damen“ habe ich 4. Platzt gewonnen.

Maraton v Rybniku - osobní rekord... Marathon in Rbnik-Personalrekord

Tak se to povedlo!!! Dneska ještě nejsem schopná dát dohromady nějaký seriózní příspěvek na téma Lenkačlenka na maratonu v Rybniku. Ale určitě jsem schopna všem sdělit, že jsem zaběhla s časem 4:07:25. Což je v porovnání s výsledky loňského roku dosti výrazné zlepšení. Podrobné zpravodajství přinesu v pondělí nebo v úterý. Zatím jen pár fotek...

Es hat mir gelungen!!! Im Rybnik bin ich Marathon mit der Zeit 4:O7:25 gelaufen. Ich habe sehr verbessert.Heute bringe ich nur ein paar Bilder, mehr schreibe ich am Montag oder Dienstag...

Do maratonu v polském Rybniku zbývá 63 hodin - bis Marathon in Rybnik bleieben 63 Stunden...

V cíli Ostravského maratonu - Ziel, Marathon in Ostrava 2007

V cíli maratonu v Rybniku - Ziel, Marathon in Rybnik 2007

Už jen 63 hodin mi zbývá do maratonu v polském Rybniku. Začíná 9. srpna 2008 v 9.00 hodin. Intenzivní trénink jsem zahájila 1. 6. 2008, trénovala jsem 4x týdně a nezapomínala ani na relax v podobě plavání a každodenního strečinku.

Svůj první maraton jsem běžela právě v Rybniku loni v srpnu s časem 4:48.Byl to pro mě fantastický zážitek. Další maraton následoval v září 2007 v Ostravě, doběhla jsem s časem 4:33.

No a nad mým časem v sobotu se zatím vznáší otazník...??? Včera jsem si zaběhala v pomalém vytrvalostník tempu 10 km, běželo se mi úplně lehounce. Ale ještě minulý týden to šlo ztěžka, možná bylo na vině obrovské horko. No uvidíme, každopádně mi držte palce!!!

Nur 63 Stunden bleiben bis Marathon in Rybnik (Polen). Start ist im 9. August 2008 um 9.00 Uhr. Mit dem Training habe ich im 1. Juni begonnen, ich bin 4mal pro Woche gelaufen, 1mal pro Woche habe ich geschwommwn und jeden Tag hebe ich Stretching gemacht.

Mein erste Marathon bin ich im August 2007 in Rybnik gelaufen, Zeit 4:48. Zweite Marathon bin ich im september 2007 in Ostrava gelaufen, Zeit 4:33.

Und Zeit im Samstag, eine grosse Frage. Gestern bin ich 10 Kilometr gelaufen, ohne Problemen. Aber vorige Woche war es nicht einfach, vielleicht wegen der Hitze. Mal sehen, drueckt den Daumen!!!