
...byl pro mě utrpením. A tak jsem nevnímala vcelku přívětivé počasí, vcelku pěknou trať, po doběhnutí nepočkala na tombolu a ani pořádně " nezdrbla" s kolegy běžci. Běžela jsem totiž s teplotou a s virózou, potřebovala jsem nabrat bodíky do MBP a tak jsem neběžela o čas (nakonec za 1:13:56 ) , ale o doběhnutí. Obrovský dík patří Laďovi Dvorskému, který celou trasu běžel se mnou a morálně mě povzbuzoval. Přináším ukázky našich dialogů:
Laďo, mi je blbě, nemůžu.
Máš mžitky před očima, tmu před očima?
Nemám.
Tak vydrž, ještě to není infarkt.
Laďo, kolik zbývá ještě do cíle?
Asi 1 km.
To nepřežiju.
Přežiješ.
O milé zpestření závodu se postarala i naše nějak poslední dobou neběhající kolegyně Táňa-v části tratě, která vedla kolem jejího bydliště, přišla povzbuzovat i s dovádějícím Arnoštem (pro nezasvěcené-Arnošt je milý a hravý pejsek naší kolegyně).
Cca 500 metrů před cílem se před místní osvěžovnou zjevil Sandokan se židlí a Ostravarem v ruce (díky za loka), který vtipně glosoval průběh závodu a nabízel nezištně občerstvení a slovní povzbuzení.
V cíli jsem měla obrovskou radost, že mám běh za sebou a už se moc těším na příští ročník, který si doufám užiju v plném zdraví!!!!

Tady ještě o nic nejde, tady se jen rozcvičuji :-)